Vždy jsem přemýšlel hlavně nad úspěchem, říká jednadvacetiletý podnikatel
Vzhledem k pandemii koronaviru to vypadá, že budou téměř všichni trávit prázdniny spíše v Čechách. Máte tipy na zajímavá místa v tuzemsku, která nejsou tolik navštěvovaná?
Doporučil bych například Obří hrad u osady Popelná na Šumavě nebo údolí Bulovského potoka v Libereckém kraji. Co se ale týče jejich návštěvnosti, ta se samozřejmě může do prázdnin změnit.
Projekt Zažijkraj.cz, v němž motivujete lidi, aby více cestovali po Česku, jste založil vloni. Jak vás to vlastně napadlo?
Přivedl mě na to postřeh kamaráda, který žije v Ústí nad Labem přes dvacet let, ale cestuje za přírodou do zahraničí. Přitom nemá prošlý ani svůj okres, natož kraj. Rozhodli jsme se tedy s týmem vytvořit knihu, která představí zajímavá místa v Česku.
Čím se v knize snažíte lidi na jednotlivá místa nalákat?
Ke každému místu se váže nějaká výzva, kterou může nebo nemusí čtenář splnit. Vznikl tedy jakýsi zážitkový cestovatelský průvodce, kam si každý může nalepovat i své fotografie. K tomu máme i eshop a webové stránky, kam přidáváme další tipy na výlety nebo rozhovory s inspirativními osobnostmi.
Někteří lidé měli s mým mladým věkem problém
Na to, že je vám 21 let jste toho stihl už dost. Třeba v osmnácti letech jste začal dělat marketingového manažera. Nebyl lidem poněkud podezřelý váš nízký věk?
Musel jsem se tomu přizpůsobit. Pár lidí s mým věkem problém mělo, snažili se mě nachytat na maličkostech, jednali se mnou stylem ‚ten je mladý, tak je hloupý‘. Neřešil jsem to a raději spolupracoval s lidmi, kteří můj nízký věk nebrali jako handicap. Byly doby, kdy jsem nechtěl pokračovat. Ale nakonec jsem tato období vždy ustál a neodradilo mě to. Člověk musí tyto myšlenky přemoci. Vždy jsem přemýšlel hlavně nad úspěchem.
Inspirovali vás k rozjetí vlastního podnikání rodiče?
Oni sice podnikají, ale v úplně jiném oboru. Já jsem vždy chtěl dokázat něco sám za sebe, sám jsem si zvolil, co chci dělat a šel si za tím.
Už ve čtrnácti letech jste začal pracovat pro rozhlas. Nepřijde vám s odstupem času, že jste se ošidil o dětství?
Přiznávám, že ano. V patnácti jsem řešil úplně jiné věci než moji vrstevníci. Nechodil jsem o víkendu na párty, místo toho jsem pracoval. Ale nelituji toho. Získal jsem mnoho zkušeností, nebojím se navazovat nové kontakty, oslovovat lidi. Zbavil jsem se trémy a naučil se vyjednávat s různými typy lidí. V těchto směrech je výhodou začít pracovat v tak brzkém věku. Naopak bych dnes litoval, kdybych nedělal práci, která mě baví a naplňuje.
Jak jste se vlastně tak brzy dostal do světa médií?
Přes naši učitelku, která učila mediální gramotnost na základní škole. Lidé v Českém rozhlase mne pak hned hodili do vody a já se musel naučit plavat. Ale díky tomu jsem se hodně posunul dopředu. Ve čtrnácti letech mi hodně lidí říkalo, že nemohu pracovat ve sdělovacích prostředcích. Každý ale může dělat, co chce, jen tomu musí obětovat čas a energii.
Co jste měl zpočátku v rozhlase na starost?
Začínal jsem anketami, abych se naučil dobře mluvit a vyjadřovat. Později k tomu přibyly rozhovory, články i živé vstupy.
Najednou jsem skončil v nemocnici a ochrnul na půlku těla
Minulý rok na jaře jste ale pokud vím prodělal zánět mozkových blan. Nepřimělo vás to zvolnit?
Zjistil jsem, že skutečně musím zvolnit. V té době jsem rozjížděl vlastní projekt Zažijkraj.cz, věnoval jsem se MEDIATÁBORu, kde učíme mladé lidi mediální gramotnosti a dělal jsem externího marketingového manažera v knihkupectví Luxor. Bylo toho hodně a najednou jsem skončil v nemocnici, protože jsem ochrnul na půlku těla. Cítil jsem se hrozně, ale dal jsem se dohromady docela rychle. Teď už jsem naštěstí v pořádku.
Stále se ale věnujete mnoha projektům, studujete při tom vysokou školu. To jste moc nezvolnil…
Snažím se nebrat si tolik povinností. Ale úplně zvolnit bych nedokázal, protože potřebuji něco dělat. Na projektech pracuji s týmem lidí, takže na ně nejsem sám. Navíc jsem měl díky koronavirové pandemii více času, hlavně co se týkalo MEDIATÁBORa. Až donedávna jsme nevěděli, jestli se bude tento rok vůbec konat. Nakonec ale bude, takže přípravy opět pokračují.
