Virtuální realita pronikla i do české medicíny, pomáhá k precizním operacím
Když se v roce 2020 kvůli covidu zavíraly hranice, sedl student oboru výpočetní medicíny v anglickém Sheffieldu, David Sibřina, na poslední letadlo z Londýna do Prahy a vrátil se domů. Kvůli locdownu neměl možnost návratu a nemohl tak v Anglii shánět nezbytná data pro dokončení své diplomové práce. „Zkoušel jsem tedy zkoumat terén v Česku. Oslovil jsem několik nemocnic nebo Akademii věd, za necelý měsíc se ozvali z IKEMu, abych jim představil, na čem to vlastně pracuji,“ říká Sibřina. Tak se virtuální realita dostala do zdravotnictví v Česku.
Játra jako otisk prstu
Virtuální realitu začal IKEM využívat především u operací jater, kdy má lékař k dispozici na základě obrazů z CT a magnetické rezonance 3D model struktury orgánu a díky tomu může zákrok přesně naplánovat. Játra jsou velmi složitým orgánem a u každého pacienta mají ojedinělou strukturu. Často se proto přirovnávají k otiskům prstů. „V IKEMu jsem se dostal do kontaktu s přednostou Kliniky transplantační chirurgie Jiřím Froňkem a požádal mne právě o to, abych do svého prototypu zasadil játra. Model jsem připravil, doktoři řekli, že to je super, a tak jsme navázali spolupráci,“ popisuje Sibřina. Příprava modelu trvala dva dny, nyní jsou IT specialisté schopni model sestavit už do jedné hodiny. Vedle jater v IKEMu plánují virtuální realitu používat i pro operace ledvin a plic.
„Před samotnou operací nebo během ní se můžeme detailně podívat na ty nejdrobnější struktury a promyslet složitost zákroku. Takto jsme v posledních dvou letech připravovali 17 velmi vážných dětských případů. Modely jater jsme vytvářeli i pro 93 dospělých,“ vysvětluje Jiří Froněk. „Navíc můžeme obraz sdílet v reálném čase s dalšími kolegy v jiných zemích a diskutovat nejlepší variantu operace,“ dodává.
Zobrazení orgánů ve 3D s sebou nese spoustu výhod. Nejčastěji se využívají v předoperační přípravě zejména u dětí. Než se daný model použije, prochází několika kontrolami. „Na prototyp nejprve dohlížejí až tři radiologové. Jeden z nich data vysegmetuje, dva další to po něm kontrolují,“ popisuje proces Sibřina.
Budoucnost je v edukaci
Technologie by ve zdravotnictví mohly sahat o dost dál než ke 3D brýlím, konkrétně k chirurgickému robotovi. V pražském Motole už jednoho mají, v IKEMu teprve bude. „Chirurg vlastně kouká do takové konzole a pacienta operují robotická ramena pomocí joysticku,“ vysvětluje Sibřina. Robot snižuje invazivnost operace a zlepšuje přístupnost k místu. „Příkladem může být resekce (odstraňování tkáně, pozn. red.) plic. Místo toho, aby vám rozřezali celý hrudník, aby se k plicím dostali, zavedou do vás porty a operují zevnitř,“ dodává.
Virtuální realita by ve zdravotnictví mohla v budoucnu mimo jiné sloužit jako vzdělávací pomůcka. Mladí chirurgové mají již nyní možnost v IKEMu nahlédnout na to, jakým způsobem operace probíhá, aniž by při ní museli být přímo přítomni. Stačí nasadit další brýle.
