V životě je důležité neustále zkoušet něco nového, říká handicapovaný florbalista
Vždycky jste chtěl hrát hokej. Proč jste si nakonec vybral florbal?
Celá má rodina včetně mě žije hokejem, jako dítě jsem chodil na zápasy a toužil po tom být na ledě. Už tehdy jsem ale věděl, že se mu kvůli svému zdravotnímu stavu nikdy nebudu moct plně věnovat. Začal jsem tedy hledat jiné možnosti, jak se mu alespoň přiblížit. Zprvu jsem se věnoval sledge hokeji, což je paralympijská verze hokeje pro vozíčkáře, ale ten mi nešel. Nedokázal jsem se udržet na hokejových „saních“, což je pro tenhle sport zásadní a neměl jsem dobrou fyzičku. Snažil jsem se o zlepšení dva roky, ale prostě to nešlo.
Byl jste zklamaný?
Snažím se všechno vidět pozitivně. Sice jsem na vozíku, ale mám zdravé ruce. Občasný neúspěch k životu patří. Chvíli jsem z toho samozřejmě smutný byl, ale nezhroutil jsem se z toho. Říkal jsem si, že na světě musí existovat sport, který bych mohl hrát. V životě je důležité zkoušet neustále něco nového, právě proto jsem zkusil hrát florbal. Přišel mi jako skvělá alternativa. Není tak fyzicky náročný a je podobně agresivní jako hokej.
Když jste chodil do školy, vadilo vám, že nemůžete sportovat stejně jako vaši spolužáci?
Studoval jsem na základce i střední škole mezi zdravými studenty, ale nikdy jsem neměl potřebu trápit se něčím, co nezměním. S mým zdravotním stavem jsem se narodil, a proto to beru jako běžnou věc. I moji spolužáci to brali v pohodě, akorát jsem měl místo tělocviku volno nebo jinou školní práci. Do Jedličkova ústavu jsem se dostal až v patnácti letech z vlastní iniciativy. Napadlo mě to jednoho dne naprosto spontánně, nikdo mi to nenabízel ani jsem na tom nebyl nijak zdravotně špatně. Zkrátka jsem si řekl, že tam na určitou dobu budu dojíždět do školy a to jen proto, abych si vyzkoušel, jaké to tam je. Po škole jsem pak jezdil každý den domů. Po dvou letech jsem tam chodit přestal a začal chodit na běžnou střední.
Proč?
Vystudoval jsem dvouletou obchodní školu bez maturity. Abych mohl maturitu získat, musel jsem na střední školu. Proto jsem tam skončil a přestoupil jinam. V Jedličkově ústavu to bylo zprvu zvláštní, protože je to místo i pro lidi, kteří jsou na tom fyzicky i mentálně mnohem hůř, než já. Chování některých z nich jsem naprosto nechápal, protože na rozdíl ode mě měli bohužel narušenou i mentalitu a projevovali se skoro jako zvířata. To člověk musí vidět, špatně se mi to popisuje. Pak jsem si tam ale našel kamarády, kteří hráli florbal jako já a postupně jsem na ústav změnil názor. Také jsem tam našel pár přátel se kterými doteď hraji za Střešovice. Mimoto se všichni zajímáme i o normální florbal. Je zajímavé sledovat ty rozdíly.
Jaké rozdíly?
Na rozdíl od normálního florbalu se spoléháme na horní část těla a hlavně na ruce. Například je zakázané najíždět na sebe z boku, protože by se mohl hráč při pádu z vozíku lehce zranit. Vybavení je stejné jako u klasického florbalu, jen s tím rozdílem, že jsme všichni na vozíku a to včetně trenéra. Ten ale na rozdíl od nás může z vozíku vstát. Jde totiž o to, aby byl trénink co nejefektivnější. Takhle s námi může trenér hrát ze stejné pozice. Zajímavé také je, že jsou týmy smíšené a vedle sebe hrají jak ženy tak muži. Pak se také v něčem liší hala, ve které hrajeme.
V čem?
Musí mít bezbariérový vstup. Takových hal je v Praze málo a jejich pronájem je drahý. Kvůli tomu máme málo tréninků. V současné době trénujeme jednou za týden.
Projevuje se nedostatek peněz i na vybavení?
Hokejky si kupuje každý hráč sám, ale na nové speciální vozíky se sklopenými koly už peníze nejsou. Ty si půjčujeme před každým tréninkem od bývalých hráčů z týmu. Klub může pořídit maximálně tak duše do kol, což je smutné. Z největší míry náš klub financují sponzoři, těch ale také není moc.
Jak moc je pro vás tento sport finančně náročný?
Členství se platí ročně a částka nikdy není vyšší jak tisíc korun. Hokejky také vydrží dlouho. Jejich cena se běžně pohybuje od čtyř set až po pět tisíc a vydrží klidně i dva roky. Osobně si radši za hokejku připlatím, ty dražší jsou z karbonu a jsou odlehčené. Jejich výdrž se ale spíše odvíjí od toho, jak s nimi hráči zacházejí.
