Emerson Fittipaldi: Závodník nesmí mít strach, jinak nepatří do formule
Připouštěl jste si někdy, že každý závod jezdíte s rizikem možného zranění nebo dokonce smrti?
Vždycky říkám lidem, že dříve to bylo naprosto odlišné. Riziko, ve kterém jsem závodil, bylo obrovské. Já jsem vždycky chtěl jet rychle, užíval jsem si to. Dával jsem do toho maximum. Důležitou roli v mé kariéře hrála víra. Jsem věřící, modlil jsem se před každým závodem, abych byl ochráněn, kdyby se mi cokoliv přihodilo.
Cítil jste strach?
A ne jednou. Třeba když jsem na dráze na chvilku ztratil kontrolu nad vozidlem, ale nikdy před závodem. To nejde, nemůžete mít strach na tréninku nebo během závodu, to si můžete rovnou sednout před televizi. Riziko je součástí motoristického sportu. V současnosti jsou vozidla ale vcelku bezpečná, oproti naší době se to nedá ani srovnávat. Bezpečnost se díky systematické práci výrazně zlepšila.
Na hraně byl i váš vrstevník Niki Lauda, který po nehodě v roce 1976 čelil popáleninám obličeje. Byli jste si blízcí?
Měl jsem štěstí, že jsem mohl závodit zrovna v té době a potkávat jezdce, jako byl on. Poprvé jsme spolu závodili ve Formuli 2. Měli jsme výborný vztah, byl opravdu vynikající jezdec. Že Niki přežil nehodu, byl zázrak. Byl jsem za ním tehdy v nemocnici, měl hrozně málo kyslíku a krve, každou půlhodinu se prováděla transfuze. Byl na hranici přežití. Všechny nás ohromil, za měsíc a půl totiž seděl opět v monopostu a závodil v Monze. Pamatuji si, jak měl stále ještě popálený obličej.
Formule patří k nejnebezpečnějším sportům světa, vyhledával jste i jiné adrenalinové zážitky?
Miluji sporty, obzvlášt´ ty dynamické. Když jsem byl teenager, hodně jsem v Brazílii surfoval a hrál spoustu vodních sportů. Rád jsem měl i snowboarding. Zkrátka veškeré dynamické sporty, například golf je pro mě příliš statický.
Jaká je podle vás dnešní Formule 1?
Současná F1 je ta nejrychlejší. Samozřejmě to souvisí s vývojem. V budoucnu se vozy ještě zrychlí a závody budou čím dál tím těsnější a rozdíl mezi jezdci se v příštích letech zmenší. Vidět to bylo například nedávno v Las Vegas, kde jsme sledovali rychlý a napínavý závod.
V čem spatřujete největší posun ve vývoji monopostů od dob, kdy jste závodil, až do současnosti?
V 70. letech byl vývoj spíše ve stylu pokus omyl. Po trénincích i po závodech jsem se spojil s mechaniky v depu a vylíčil jsem jim, co si o kondici monopostu myslím. Aktuálně se auta vyvíjí podle dat, získávaných z vozu po celou dobu tréninků i závodů.
Text vytvořil redaktor Julius Nosko společně s Radimem Bačou.