Už učil s rouškou. Vliv koronaviru na psychiku se podceňuje, míní historik Adamec
Jak zvládáte současná protikoronavirová nařízení ve školách?
Poprvé jsem si vyzkoušel vyučovat s rouškou a není to nic příjemného, ale jde asi o nejúčinnější opatření, které máme. Dezinfekce mi nevadí.
Čekáte znovu i další drastická opatření, která omezí chod společnosti jako na jaře?
Většina opatření od března do června mi tehdy přišla v pořádku, protože jsme o covidu moc nevěděli. Z dnešního pohledu byla jako jít s kulometem na komára. Dneska už bych čekal přece jen chytřejší opatření zaměřená na konkrétní skupinu.
Měl byste jako člověk zabývající se dějinami pro tuto situaci nějaké historické srovnání?
Když se podíváte na každou podobnou epidemii, která vznikla at´ už v moderní době nebo dřív, některé způsoby, jak na ni lidé reagují a jak se chovají v krizových situacích, jsou podobné. Je hodně podobných rysů s pandemií a reakcí lidí a institucí na španělskou chřipku z let 1918 až 1920.
Berete to tak, že v současném boji s pandemií něco podceňujeme?
Myslím, že stále podceňovanou rolí při pandemiích je působení na psychiku lidí. Zkušenost právě ze španělské chřipky ukazuje, že nejhorší dopad mají druhá a třetí vlna. Na první vlnu lidé nějak zareagují, jsou aktivní a ochotní se obětovat a omezovat, ale pak přichází psychická únava a nastává něco podobného, co zažíváme teď.
Co tím myslíte?
Lidi už s pandemií nechtějí ani bojovat a bouří se proti opatřením. Nebo se poddávají fatalismu ve smyslu: „No tak mě to zabije a co jako.“ Je nutné si uvědomit, že teď může být mnohem důležitější, než zesilovat opatření, zvládnout situaci psychicky. To je za mě takové laické poučení, epidemiolog vám řekne něco jiného. Ale pro mě jako historika je zajímavé, jak na celou situaci reaguje společnost právě v té psychické rovině.
Text vznikl ve spolupráci s Eliškou Hadravovou, studentkou Vyšší odborné školy publicistiky.
