Studenti psychicky nezvládají lockdown. Trápí je ztráta kontaktů s přáteli a vypadnutí z režimu
Studentka gymnázia Susanna Slováková (17) měla psychické potíže už před uzavřením škol. „Dost často si připadám zbytečná. Mívám panické záchvaty, během kterých mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Kvůli distanční výuce se můj stav zhoršil, teď už se bojím přihlásit na hodinu, abych nebyla vyvolaná. Hodně si totiž beru k tělu, co si o mně ostatní myslí,“ říká Slováková. Doplňuje, že kolem vánočních svátků se cítila nejhůře, poté se však její stav zlepšil. „Stále jsem ale smutná a osamocená. Nerada se někomu se svými stavy svěřuji. Když se cítím špatně, tak mi pomáhá čtení. Díky knihám se dostanu do jiného světa,“ uvádí Slováková. Rozhodně není jediná, kdo v koronavirové době trpí úzkostí.
Mladí ztrácejí zájem o oblíbené aktivity
Nouzový stav psychicky moc nezvládá ani student Tadeáš Novák (18). Před Vánoci se začal cítit prázdný a frustrovaný. Špatné nálady přicházejí nárazově a jsou občas rozdělené do různých částí dne. Nejhorší jsou prý večer, když jde spát. „V únoru se mi úzkosti zhoršily a byly chvíle, kdy jsem se nedokázal pořádně soustředit. Ztratil jsem také chut´ dělat věci, které mě dříve bavily. Občas mi pomáhá hudba nebo psaní. Chatování s přáteli je také velká vzpruha, fyzické setkání ovšem nenahradí,“ uvádí Novák a doplňuje, že zvažuje návštěvu psychologa.
Podobné pocity mezi mladými zachytily i on-line poradny. Například aplikace Nepanikař zaznamenala více než dvojnásobný nárůst lidí, kteří se na její tým obrátili. „Naši klienti hledají pomoc hlavně s úzkostí či panickou atakou. Studenti se většinou bojí nepochopení od ostatních, pokud by se jim svěřili. Hádají se s rodinou a mají strach, že nezvládnou školu,“ říká Veronika Kamenská (21) z týmu Nepanikař a doplňuje, že pro případy panické ataky, které jsou nejčastějším problémem, mají několik uklidňujících cvičení. „Je důležité uvědomit si, kde jsme a co se kolem nás děje. Pomáhá i zhluboka dýchat,“ uvádí Kamenská. S panickým záchvatem podle ní mají možnost pomoci právě kamarádi, kterým člověk podléhající atace napíše nebo nejlépe zavolá.
Sebevražda bývá dlouhodobý projekt
Konzultant, na kterého se panikařící obrátí, ovšem musí být trpělivý. „Nejedná se o telefonát na pár minut. Často trvá čtvrt hodiny i déle. Když člověk zažije panickou ataku poprvé, může si ji splést s infarktem a zavolat záchranku. Což je ale naprosto v pořádku, zdravotníci mu pomůžou a objasní, co se s ním dělo,“ říká Jarmila Kubáňková z Linky psychické pomoci. Přes telefonní hovor nebo chat jde podle ní probrat i složitější témata, například sebevražedné sklony. Je ovšem třeba být trpělivý a přijmout, že se nálada člověka nezmění hned k lepšímu. Osoba v depresi ví, co dělá špatně, proto je dobré připomenout její kladné stránky. „Sebevražda je dlouhodobý projekt, který stojí nemalé duševní úsilí. Neměli bychom lidem říkat něco ve smyslu, at´ si nic nedělají, ale že pokud si něco udělají, budou nám nebo jejich rodině chybět,“ uvádí Kubáňková.
Podle mluvčí Linky bezpečí Reginy Jandové (43) je příčinou pocitů úzkosti, které často vedou k sebevražedným sklonům, fakt, že mladiství přišli o většinu kontaktů, at´ už s kamarády, spolužáky nebo třeba učiteli. „Mladí lidé se nemůžou odreagovat v zájmových kroužcích a vnímají frustraci rodičů. Kvůli tomu často ztrácejí chut´ či energii dělat věci, které je dříve bavily. Nemají z ničeho radost a nic jim nedává smysl,“ říká Jandová a dodává, že takového chování si většinou všimnou kamarádi dříve než samotná osoba cítící úzkost. Odborníci často apelují na rodiče, aby si všímali změn v chování jejich dětí. V případě, že si jejich potomek například neužívá své dříve oblíbené aktivity, straní se kolektivu, je dobré si s ním promluvit a nabídnout pomoc.
