Sokol slaví 150 let, mladým už moc neříká
Česká obec sokolská letos slaví 150. výročí vzniku. Sokol, který měl být původně česko-německý tělocvičný spolek, založil Miroslav Tyrš v roce 1862. U zrodu spolku byli také Josef Mánes, Jan Neruda, Karolína Světlá a bratři Grégrové. Kvůli německému sponzorovi, který peníze odmítl poskytnout, se ale Sokol stal ryze českým spolkem.
Jestli ještě chodí děti do Sokola, jsme se vydali zjistit do ZŠ Chaplinovo náměstí. „Já do Sokola chodím s mladší sestrou. Ale už nás tam bývá málo,“ hlásí se jako jediný z celé třídy sedmiletý Jakub. Většina dětí chodí na tělocvik jen ve škole se třídou. „Já nikam cvičit nechodím. Radši si doma maluji nebo hraji na počítači,“ ozývá se osmiletý Zbyněk. Když už některé z dětí ze základní školy někam cvičit chodí, spíše navštěvuje pohybové kroužky, které pořádá škola.
„V hodinách tělesné výchovy je úpadek rozpoznatelný na první pohled,“ přiznává učitelka ze ZŠ Chaplinovo náměstí, která nechce být jmenována. Dříve prý chodily děti do školy s určitými pohybovými návyky. „Stávalo se, že maximálně dva žáci neudělali kotoul. Teď jsou tak dva, kteří to dokážou,“ stěžuje si. V minulosti nebyl pro děti problém chytat a házet míč — v některých rodinách tato obvyklá hračka dnes chybí.
Převažuje individualita
V současné době jsou v rodinách více vítány modernější sporty. „S tatínkem lezeme po skalách,“ říká Matěj. Aktivity, které se ocitají na chvostu zájmu, jsou kolektivní sporty. Například basketbal děti moc neláká. Zájem o fotbal a florbal je větší. Stejně ale převažují individuální sporty. „Chodím na taekwon-do a kickbox,“ vykřikuje desetiletý Karim. Právě bojové sporty u chlapců nabývají popularity. Dívky mají rády gymnastiku a tancování.
Nejedna starší žena uvádí, že do Sokola chodila na cvičení maminek s dětmi. Tento typ cvičení má hodně příznivců. „Chodila jsem s malou do Sokola od tří do šesti let. Když nastoupila do školy, přihlásili jsme jí do modernějších kroužků,“ uvádí mladá maminka, která dala své dítě na gymnastiku.
Do Sokola chodí hlavně starší lidé, kteří zde cvičí již od mládí. „Já cvičím v Sokole s několika přestávkami už od svých deseti let,“ hrdě odpovídá sedmdesátiletá Zdena Nováková. „Chtěla jsem, aby se mnou chodil i vnuk, ale to se rodičům nelíbilo. Raději ho dali na nějaké bojování,“ rozčiluje se. V Sokole si paní Nováková našla kamarádky na celý život a týden bez cvičení je pro ní nepředstavitelný. „Cvičím každý týden celý život. Měnit to by bylo těžké.“