Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Snad nepraskne led. Hokej na rybníku je kromě tradice spojený i s adrenalinem

Přísloví „mrzne, až praští” už několik let příliš neplatí pro Českou republiku. Zimy jsou teplejší a hokej na rybníku vzácnější. Chut´ zahrát si pod modrým nebem ale stále přetrvává. Tradiční hokejové turnaje na zamrzlém rybníku jsou součástí vesnického života. V Kanadě pořádají i mistrovství světa v hokeji na rybníku.

Asi všichni profesionálové i amatéři se shodnou, že hokej na rybníku a na umělém ledě je téměř nesrovnatelný. Rozdílů je hned několik. „Na přirozeně zamrzlé ploše hrají kluci čistě pro zábavu. A protože stojí na ledě jen párkrát za rok, hra většinou nemá žádný systém. Hráči si ten hokej zkrátka užívají,“ porovnává ledové plochy bývalý profesionální hokejista Martin Černý (23). Vysvětluje, že na zimním stadionu se musí dodržovat určitý systém a taktika, protože v takovém zápase jde především o výhru.

Amatérský hokejista Vít Miláček (24) pocit´uje rozdíl především v míře adrenalinu. „Na rybníku člověk nikdy neví, do jaké praskliny vjede. Navíc tu je vždycky riziko a pocit strachu, protože není jisté, jestli se pod ním led nepropadne a nebude se koupat. To se na zimním stadionu nestane,“ směje se Miláček, který si hokej na rybníku spojuje hlavně s dobou, kdy byl ještě dítě.

V sedmdesáti hokejistou

Miláček neni jediný, kdo dříve trávil na ledě každou volnou chvilku. „Odpoledne se sešli všichni kluci z vesnice, rozhodili jsme hokejky a sestavili týmy. Branky jsme udělali z bot a mastili hokej, dokud nebyla tma,“ vzpomíná na mrazivější zimy hokejový nadšenec Miroslav Lehký (70). Prý v tu dobu nic moc jiného dělat nešlo. Lehký si ani dnes nenechá ujít šanci znovu si zahrát. „I letos jsem byl s mladýma klukama na rybníku. Dělal jsem brankaře, protože na brusle bych si v mém věku už netroufl,“ vysvětluje.

Rozdíly v pravidlech
Pravidla hry na přirozeně zamrzlém ledě se od klasického hokeje liší. Na rybníku se oproti běžným třem dvacetiminutovkám hraje jen dvakrát 15 minut. Plocha dosahuje rozměrů přibližně 50-80% velikosti standartního hřiště NHL. V poli jsou čtyři hráči na každé straně, kteří si vystačí pouze s bruslemi, hokejkou a dresem. Hra nemá brankáře, branka je proto menší. Mantinely tvoří odhrnuté hromady sněhu. Místo rozhodčího stojí na kraji hřiště pozorovatel, který jen eviduje skóre, takže se spoléhá na fair play. Za každý faul se připočítává gól soupeři.

Bývalý profesionální hokejista Kladna a pražské Sparty Martin Černý svou hokejovou kariéru venku na ledě začínal. Vzpomíná, že na brusle si poprvné stoupnul na rybníku u babičky na Vysočině. „Bylo mi tenkrát asi pět. Měli jsme tam partu kluků mého věku a tátové nás společně učili hrát hokej,“ říká brankář Černý. Až na bruslení se skoro vše učil za pochodu při hře. Základy pořádného hokeje mu ale dali až trenéři klubu HC Hvězda Praha, kde začal hrát v šesti letech. Černý tak na zimní stadion nedá dopustit: „Hokej na umělém ledě mám už zarytý pod kůží, a tak mě rybník příliš neláká.,“ dodává.

Vesnická Winter classic

Tradiční vesnické turnaje jsou nedílnou součástí hokeje na rybníku. Americkou Winter classic se nechali inspirovat mladíci z jihočeské vesnice Kostelní Radouň. Během mrazivého víkendu uspořádali turnaj pro amatéry z okolních vesnic. „Dorazilo osm týmů, s tím jsme nepočítali. Nakonec jsme museli prohrnout dvě hřiště,“ upřesňuje jeden z organizátorů vesnické Winter classic Vítkův bratranec Marek Miláček. Tvrdí, že hokej na zamrzlém rybníku je čím dál tím vzácnější, a proto mají lidé obrovskou chut´ hrát.

Hra na přírodní ledové ploše je však stále velmi oblíbená například v Kanadě. Od roku 2002 se v městečku Plaster Rock v kanadské provincii Nový Brunšvik koná mistrovství světa v hokeji na rybníku. V roce 2017 se ho poprvé zúčastnil tým složený z Čechů a Slováků s názvem První československá legie. Ti o celém turnaji natočili dokument Hokejový sen, který odvysílala Česká televize. Mistrem světa v rybníkovém hokeji se na stejném místě v roce 2018 stal český tým ze Žďáru nad Sázavu zvaný Staré Pušky.

 


Dáša Šamanová
Dáša Šamanová
Třetím rokem studuji Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze a již čtvrtý semestr působím v Generaci 20. Tentokrát už na tom, pro mě zatím nejnáročnějším, postu, a to jako šéfredaktroka. I když je náročný, baví mě ze všeho nejvíc. Každým dnem totiž posouvá hranici mých nervů, ale i schopností jednat a editovat články mladších spolužáků, o krok dál. Pocházím z malé jihočeské vesnice, kam se ráda vracím a k životu potřebuji přírodu, cestování a smích.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.