Šipky jsou populární hlavně díky show. Podíl na tom má i jednoduchost sportu
Mistrovství světa v šipkách v londýnském Alexandra Palace se koná vždy na přelomu roku přibližně od poloviny prosince do začátku ledna. Nejen světový šampionát, ale celý sport přitahuje v poslední době zejména k televizním obrazovkám čím dál tím více lidí. Jenom v Anglii sledovalo přímý přenos z posledního finále mistrovství světa 1,7 milionů fanoušků.
„Za vším stojí skvělý marketing. Šipky jsou navíc velmi atraktivní nejen přímo na místě, ale i v televizi, což se u spousty jiných sportů říci nedá,“ říká komentátor stanice Nova Sport Pavel Korda. Jednotlivé sety zápasů totiž probíhají rychle. Celé utkání je odehráno většinou do dvaceti minut. Kamera navíc nepotřebuje zabírat takový prostor, jako je tomu například u fotbalu či hokeje.
V průběhu zápasů je přenos v režii nastaven tak, že na jedné polovině obrazovky vidí divák neustále terč a na druhé poté hráče a kulisu, kterou vytváří fanoušci přítomni v Alexandra Palace. Lidé u televize tak při sledování nepřijdou o nic. To si pochvaluje i fanoušek Martin Vichnar (25). „Šipky sleduji čtyři roky a atmosféra během zápasů mě dostala. Je neskutečná a jednou bych ji chtěl zažít naživo. Diváci v hale fandí všem a ne pouze oblíbeným jednotlivcům,“ vysvětluje Vichnar. Přímo v aréně je na každém zápase přibližně patnáct tisíc fanoušků.
Kostým není výjimkou
Šipky získávají na popularitě zejména díky show. Ta podle Kordy začíná ve chvíli, kdy má každý hráč vlastní nástup, k němu zvolenou uvítací písničku a po jeho boku ho doprovázející hostesky. K dobré náladě a atmosféře v hale pomáhají i fanoušci, kteří nejsou vyhranění vůči ostatním hráčům. V hale to navíc mnohdy vypadá jako na karnevalu, protože řada diváků přijde v maskách. „Ze zadních řad není na terč ani moc vidět a to i na velkoplošné obrazovce. Někteří diváci tak chtějí na sebe pomocí převleku upozornit,“ tvrdí Vichnar. A dodává, že v podstatě čekají jen na to, až je zabere kamera.
Šipky může zkusit hrát úplně každý. Nezáleží na kondici ani věku,“ konstatuje Korda. „I člověk, který se moc v šipkách neorientuje, pochopí velmi rychle pravidla a systém hry. Oproti dalším sportům nejsou navíc tak fyzicky ani psychicky náročné,“ dodává. Nejvíce populární je tento sport zejména na Britských ostrovech a v Nizozemsku. Z obou zemí pochází také nejvíce mistrů světa jako Angličan Phil Taylor, který vyhrál MS šestnáctkrát nebo Holanďan Raymond Van Barneveld s pěti tituly. Aktuálně jsou však největšími hvězdami šipek mistr světa z posledních dvou let Skot Gary Anderson, jeho reprezentační kolega Peter Wright či světová jednička Nizozemec Michael van Gerwen.
Popularita šipek sice nevzrůstá rok od roku nijak závratnou rychlostí. Určitý nárůst ale přeci jen má. Podle Kordy by jim pomohla k větší sledovanosti účast na olympijských hrách. „Přišlo by spoustu nových hráčů po celém světě. Jsem si úplně jistý, že by se v průběhu OH šipky staly jednou z nejsledovanějších disciplín,“ říká komentátor. V současnosti se však jedná o utopii. Mezinárodní olympijský výbor totiž ani neuvažoval, že by je zařadil mezi pětici sportů pro nadcházející Hry v japonském Tokiu. Největší naději měly šipky před čtyřmi lety, když se největší sportovní událost konala v roce 2012 v Londýně, kde se o nich uvažovalo jako o ukázkovém sportu, nakonec z toho ale sešlo.
Šipky se hrají na legy nebo sety. Na zisk setu potřebuje hráč získat tři legy. Účastníci zápasu mají na začátku utkání 501 bodů a musí se dostat co nejrychleji na nulu. Poslední šipku jsou ale povinni zamířit do dvojnásobku čísla umístěného na okraji terče. Při zbytku šestnácti bodů získá šipkař leg pro sebe trefením dvojnásobku osmičky takzvaně double out.
