Prezident vystoupil po dvou týdnech mlčení. Poděkoval Číně a tradičně si neodpustil urážky
V sedmi minutách stihl prezident zkritizovat novináře, opozici i herce. Pravda, Zeman pochválil dobrovolníky, kteří teď pomáhají třeba v nemocnicích, jenže kvůli všem urážkám okolo to mnoho diváků možná ani nepostřehlo. Místo toho, aby národ spojil, jak je obzvlášt´ v této době potřeba, přilil jen olej do ohně. „Nevšímejte si příliš poštěkávání a vřeštění našich novinářských komentátorů, kteří jako obvykle píší o všem a nerozumí ničemu,“ pobídl v projevu Zeman občany. Patrně pan prezident rozumí všemu, a proto sám vyzval herce, aby navštěvovali domovy seniorů, do kterých je už z očividných důvodů přes týden zakázáno chodit. Zřejmě tím myslel, aby se umělci podíleli na nějaké dobrovolnické činnosti, což ostatně už několik dní dělají nejen oni.
Asi málokdo čekal, že z úst prezidenta vyjdou slova o solidaritě, podpoře nebo společné snaze překonat krizi. Přitom právě proto, že se nacházíme v situaci, kterou jako společnost nepamatujeme, bych od hlavy státu chtěla slyšet něco, co mě povzbudí, a ne rozzlobí. Slušelo by se alespoň poděkovat lékařům, zdravotním sestrám, pracovníkům donáškových služeb nebo řidičům kamionů, kteří v tuto chvíli pracují celé dny, a to často v životu nebezpečných podmínkách. Nebo podržet občany a říct jim, že na ně v tuto dobu myslí. Zeman ale naopak nezapomněl poděkovat Čínské lidové republice, která se teď svou rádoby velkorysostí a dodávkami roušek asi snaží zamaskovat, že na pandemii má svůj podíl.
Asi je moc chtít po našem prezidentovi, aby se vyjádřil alespoň z části tak, jako třeba slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která ve středu v roušce vystoupila před kameru a svým projevem vhrkla slzy do očí i občanům z jiných zemí. O to smutnější, když Slovensko je naším nejbližším sousedem.
