Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Překladatelka Anežka Charvátová: Vystoupit na havanském letišti je jako drsný návrat do minulosti

Studium zaválo překladatelku Anežku Charvátovou (49) za hranice tehdejšího Československa až na Kubu. Nedávno tuto zemi znovu navštívila. Po více jak dvaceti letech se tam podle jejího názoru skoro nic nezměnilo.
Přes Itálii do Mexika

Za svůj život projela Charvátová Itálii od Turína a piemontských Alp, přes Florencii až po Řím. Podívala se také do Francie či Španělska. Nejdále se dostala do argentinského Buenos Aires a na Kubu. Nejexotičtější pro ni byla návštěva Mexika, kam se dostala jako překladatelka na knižní veletrh do Guadalajary. Do tak vzdálených destinací se dostává díky své práci na různých konferencích nebo veletrzích.

Proč jste si zvolila pro studium zrovna Kubu?
Tehdy to pro mě byla jediná možnost, kam získat stipendium. Do Francie cestovali jen politicky prověření studenti. Jednu chvíli to vypadalo, že bych mohla odjet do Mexika, protože jsem měla nejlepší známky v ročníku. Nakonec mi ale řekli, že bych se musela nějak politicky angažovat, takže z toho sešlo. Setkání s Kubou ve dvaadvaceti letech bylo každopádně tak silným zážitkem, že mě hodně ovlivnilo do budoucna.

Jak?
Strávila jsem půl roku odkázaná sama na sebe v zemi s úplně jinou mentalitou. Otrkala jsem se. Naučila se pořádně španělsky i rozumět jiné kultuře. Navíc můj první knižně vydaný překlad byl právě od kubánského autora Reinalda Arenase.

Pomohl vám pobyt k lepšímu porozumění tamní literatuře, kterou překládáte?
Byl klíčový pro překlad románu Tři truchliví tygři od Guillerma Cabrery Infanta. Přečetla jsem si ho na Malecónu, což je havanské nábřeží. Toto místo je i hlavním dějištěm, kde se odehrává Cabrerův komplikovaný, ryze kubánský příběh plný legrace a slovních hříček. Pomohl mi pochopit mentalitu Kubánců, proniknout do jejich humoru a vystihnout atmosféru.

Všimla jste si nějakého rozdílu mezi životem na Kubě v době vašich studií a dnes, po tolika letech?
Téměř vůbec se nezměnil. Zatímco u nás je komunismus pětadvacet let pryč, tam stále přetrvává. Vystoupit na havanském letišti je jako drsný návrat do minulosti. Zpět do režimu kontrolovaného policií, kde nic nefunguje a každému je to jedno, protože stejně nikdo není placený za práci, kterou udělá, ale jen od hodiny. Na ulicích se toho také příliš nezměnilo. Jen Stará Havana je ještě zdemolovanější, než byla. Ale nějaké drobné rozdíly tu jsou.

V čem konkrétně?
Například ve stravovacích možnostech. V soukromých restauracích, které jsou nyní na rozdíl od minulosti povolené, se dnes můžete královsky najíst a nepřijde vás to nijak draho. Další změnou je, že mnohem víc lidí má režimu plné zuby a nebojí se to říct. Ale konformistů, vyžírků, veksláků či pasáků je tam bohužel pořád ještě dost.

Jste hispanistka a romanistka. Jezdíte i do jiných oblastí, než do těch španělsky, italsky nebo francouzsky mluvících?
Ne. Já cestuji ráda do států, o nichž něco vím a jejichž jazykem mluvím, protože mě baví klábosit s „domorodci“. Kvůli tomu mě vůbec neláká třeba Asie, ale ani USA. Samozřejmě někdy jedu třeba na hory do Rakouska, ale tam necestuji ze stejných důvodů jako do „svých“ zemí, nýbrž abych si zalyžovala.

Jaká země vás oslovila nejvíce a zanechala ve vás nejhezčí vzpomínky?
To je těžká otázka. Záleží i na věku, kdy jsem ji navštívila. Navíc za komunistů jsem nemohla cestovat do států, jejichž jazyky jsem studovala. Jednoznačně však platí, že nejlepší vzpomínky jsou vždy spjaté s lidmi, s nimiž cestuji nebo se s nimi spřátelím na místě. Mluvím v jejich rodném jazyce a chvíli si můžu myslet, že jsem jako oni, a vytvořit si jakýsi nový paralelní život v jiné kultuře. To mě asi na všem nejvíc fascinuje — že jsem někdo jiný v češtině, ve francouzštině, ve španělštině…

Co se vám tolik líbí na lidech ve španělsky mluvících státech?
Mám ráda jejich vřelost, otevřenost, bezprostřednost a pohostinnost. Na rozdíl od mnoha cestovatelů nemám jedinou špatnou zkušenost, že by mi někdo chtěl ublížit nebo mě okrást. I když často cestuji sama a rozhodně se nepohybuji v nějakých vyhrazených rezortech. Jakmile se dám s tamními lidmi do řeči, prohodím něco o jejich kultuře, můžou se pro mě rozkrájet.

Je nějaká země kam byste se chtěla ještě vydat?
Určitě Peru, protože mým oblíbeným autorem je už dlouho tamní spisovatel Mario Vargas Llosa, kterého jsem i překládala.


Tereza Yasmina Abazid
Tereza Yasmina Abazid
V Generaci 20 jsem začínala ve školním roce 2013/2014 na pozici redaktorky. Psaní mě baví odmala. Dále mezi mé zájmy patří filmy, móda, historie a především ruská literatura. Ve volném čase se věnuji tanci a kreslení.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.