Každý člověk chce, aby jeho národ měl svůj stát, říká Izraelec žijící v Česku
Jak se díváte na válečný konflikt, který nastal ve vaší rodné zemi?
Jsem z toho velice smutný a bojím se. Myslím na všechny oběti a unesené obyvatele. Snažím se věřit, ale oba národy jsou čím dál více radikální. Když vidím, co se děje každý den, je mi smutno. Lidé v Pásmu Gaza trpí extrémní chudobou, situace je neudržitelná a velice komplikovaná.
Archiv Noam Darom
Jak funguje povinná vojenská služba v Izraeli?
V Izraeli jsem se narodil, takže mě povinný vojenský výcvik neminul. Vojna trvá dva a půl až tři roky a nastupují do ní chlapci i dívky mezi 18 a 19 lety. Já osobně jsem na vojně před dvaceti lety nezastával žádnou bojovou funkci. Moje úloha byla práce s civilisty.
Hrozí vám nyní případný nástup do armády, i když máte české občanství?
Jelikož nemám žádnou funkci v zálohách, tak mě asi nepovolají a do války bych nemusel. Ani moje děti, které žijí v Česku a nežili nikdy v Izraeli, pravděpodobně na vojnu nenastoupí.
Jste v kontaktu s rodinou v Izraeli?
Ano, každý den. Měl jsem teď mít v Česku maminku na třítýdenní návštěvě. Plánovali jsme spolu jet do Slovinska, ale kvůli současné situaci se rozhodla v zemi zůstat. Žijí tam ještě dva moji sourozenci, navíc sestra má dvě děti. Necítí, že by mohla někam odjet v klidu na dovolenou. Navíc teď v Izraeli funguje vše tak napůl, školy jsou zavřené, stejně tak spousta pracovišt´. Vše se dělá z domova.
V jaké části Izraele rodina žije?
Pochází ze severu. Dokud válka nebude na dvou frontách (v době rozhovoru probíhal bojový konflikt v Pásmu Gazy pozn. red.), měli by být moji blízcí v pořádku. Pokud ale vypukne konflikt i s Libanonem, bude to špatné. Rodinný dům, kde žije maminka, máme patnáct kilometru od hranic s Libanonem. V roce 2006, když byla druhá libanonská válka, kousek od nás spadly rakety. Je to strašný zážitek.
Máte mezi přáteli nějaké Palestince?
Já osobně ne, ale moje maminka ano. Tatínek měl také, když ještě žil. Oba navíc byli aktivisté za lidská práva Palestinců. Tatínek s nimi jezdil do Izraele na vyšetření k lékařům, protože na Západním břehu není tak dobrá zdravotní péče. Maminka je v organizaci Ženy uzavírají mír. Díky tomu má dost známých a kamarádek v řadách palestinských žen. Tátu pomoc Palestincům nakonec stála život.
Jak se to stalo?
Můj otec byl součástí organizace, která nabízela podporu palestinským pastevcům, kteří mají potíže s utlačováním ze strany osadníků. Je tam problém dokonce jen to, když ovce vezmou na pastvu. Zažívají denně šikanu od izraelských osadníků. Tátova smrt nastala loni v den, kdy bylo velké horko a začal konflikt právě mezi pastevci a osadníky. Někdo schválně vystrašil ovce a ty začaly všude běhat. Pro tátu to byla stresující situace a dostal infarkt.
Jste příznivcem, nebo spíše kritikem současného premiéra Izraele Benjamina Netanjahua?
Rozhodně nemám důvěru v něj, ani v tu bandu zlodějů, která ho obklopuje. Jsou to zkorumpované osoby. Moc si přeji a doufám, že to bude jeho politický konec. Tenhle problém ale není mezi Palestinci a Izraelci, ale mezi Izraelci navzájem. Je nepřijatelné, aby v čele státu stál člověk, který má za sebou tolik korupčních afér. Netanjahu dělá vše pro to, aby se udržel u moci a vyhnul se následnému soudu, který si zaslouží.
Je dobře, že Západ podporuje Izrael?
Je důležité si určit, v čem se bude Izrael podporovat. Potřebuje od USA zbraně. Nechci vynášet soudy, ale myslím, že v současnosti je situace velmi složitá a nemá jednoduché řešení. Pokud by vedle sebe měly fungovat oba národy, každý by měl mít svůj svrchovaný stát. Musí se podpořit lidé, kteří stojí za touto ideou. Každý člověk chce, aby jeho národ měl svůj stát. Kdysi byla naděje, dnes je ale vidina mizivá.
