Práce au pair láká i chlapce. Rodinám imponuje jejich přirozená mužská autorita
Rok péče o děti v americké rodině má za sebou i student Jakub Šenberger, který se rozhodl vycestovat poté, co zjistil, že ho studium na pedagogické fakultě nebaví. „Žádného kluka v roli au pair jsem předtím neznal, ale rozhodl jsem se, že to zkusím, protože Amerika byla vždy mým snem,“ říká Šenberger, který si mezi mnoha zeměmi vybral Spojené státy.
Zkušenosti s dětmi nasbíral Šenberger během základní a střední školy, kdy jezdil na dětské pobyty v přírodě, tábory a do skautských oddílů jako instruktor. Práce s dětmi se tedy nebál. „Bez předešlé praxe s dětmi bych pracovat jako au pair nezvládl,“ vysvětluje Šenberger.
Najít mezi au pair muže je celosvětově vzácnost, podle statistik je jich zhruba pět procent. České republika je ovšem nad průměrem – v cizině takto pracuje okolo deseti procent chlapců a jejich počet v programu se stále zvyšuje. „Dříve nebylo běžné být mužem v roli au pair, protože rodiče dětí s nimi neměli zkušenosti. V současnosti už to přestává být problém a poptávka se zvyšuje,“ komentuje růst zájmu o mužské kandidáty Iva Kesek, zástupkyně au pair agentury. Podle ní mají o mužské chůvy zájem především rodiny se syny, ve vztahu k nim mají muži větší autoritu.
Výukový kurz je povinností
Bez ohledu na to, jak zkušený (či zkušená) je budoucí au pair, projít čtyřdenním kurzem v New Yorku musí všichni. Kurz je zaměřen především na rozvoj angličtiny, první pomoc a na přístup k dětem. „Výuka mě moc nebavila, například jsme se učili, jak přebalit novorozence, a to mi bylo k ničemu. Chlapcům, které jsem měl na starosti, bylo jedenáct a čtrnáct let. Ale probírali jsme i jiné praktické situace, například, že nesmíme na silnici předjíždět školní autobus,“ naznačuje obsah výuky Jakub Šenberger.
Hostitelskou rodinu si au pair vybírá prostřednictvím videohovorů. „Rodin, které chtějí kluky au pair, je málo. Rodiče si vybírají většinou dívky, protože jich je v projektu hodně,“ vysvětluje Šenberger, který skončil v rodině v Coloradu. Jeho počáteční nadšení z návštěvy USA ale brzy opadlo. Začal zjišt´ovat, jak moc se americká výchova liší od české. „Byl jsem v bohaté rodině a přístup k dětem zde byl specifický. Kluci vždy dostali, co chtěli,“ konstatuje Šenberger.
Navzdory rozdílům ve výchově měl Šenberger u chlapců přirozenou autoritu. „Vždy mě poslouchali, ale jakmile došlo na jejich komunikaci s rodiči, byl problém. Starší chlapec byl často opravdu nepříjemný na svou matku. Když jsem mu řekl, že takový na ni být nemůže, jen mi odsekl,“ vzpomíná Šenberger. Děti si podle něj nevážily věcí, které od rodičů dostávaly. Rodinná dovolená na Havaji pro ně byla spíš samozřejmost, než něco, za co by měli být vděční.
Odvoz na kroužky a zpět
Role všech au pair v hostitelské rodině je většinou podobná. Jejich hlavním úkolem je převoz dětí z mimoškolních aktivit. „Můj denní rozvrh byl jednoduchý. Hlavní náplní dne bylo převážet kluky z kroužků na tréninky, a pak zpátky k rodičům. Odpoledne jsem pak trávil sportem, nebo jsme s klukama vymýšleli různé nápady, jak se zabavit,“ říká Šenberger. Podle něj se muži často dětem věnují víc například ve sportovních aktivitách. „Hodně jsem se starším chlapcem sportoval a hrál hry. První půlrok jsme byli docela kamarádi, ale po letních prázdninách se jeho chování změnilo k horšímu a naše přátelské pouto se vytratilo,“ vyjadřuje se bývalý au pair.
Svou roli mohlo hrát i to, že rodiče dětí byli rozvedeni, sám Šenberger musel pobývat střídavě v obou rodinách. I když měl ze začátku z pobytu v USA strach, nakonec odjížděl spokojen. „Nevěděl jsem, jestli se zpátky domů těším nebo ne. Před odjezdem zpět do Česka jsme se u večeře loučili a kluci byli opravdu nepříjemní, odmlouvali matce a prskali na ni. V tu chvíli jsem si řekl, že jsem na odjezd zpátky připraven,“ komentuje chování dětí bývalý au pair. Roku stráveného v USA nelituje, ale o další rok by si prý působení v rodině neprodloužil.
