Povinně do kostela nebo jiná etiketa stolování. Mít partnerku z Koreje znamená převzít i něco z její kultury
Největším kulturním rozdílem pro něj byla víra jeho přítelkyně. Jan Číhal (28) před osmi lety při pracovním pobytu v Austrálii poznal Korejku, se kterou dnes společně žije v Praze. Dlouho si na její křest´anské vyznání víry musel zvykat, protože se s ničím podobným jinde nesetkal. V nábožensky založené rodině nevyrostl a ani jeho přátelé ze školy nebyli věřící. Přizpůsobil se tomu, že neděle jsou určeny primárně pro návštěvy mší, kam se se svou přítelkyní dokonce i několikrát vydal. „Byli jsme v kostele u ní v rodném městě Tegu i v Česku, bylo pro ní důležité, abych alespoň jednou šel a proto jsem se přizpůsobil,“ vysvětluje Číhal.
Korejci žijící v Praze si každou neděli pronajímají kostely, například v Malešicích nebo Dejvicích, a uskutečňují mše ve svém rodném jazyce. Ačkoliv Číhal nerozuměl ani slovo, chápe, že náboženství a nedělní návštěvy bohoslužeb hrají v některých korejských rodinách stále velikou roli a proto požadavek splnil.
Další Čech Jakub Severa (24), který je se svou korejskou přítelkyní přes rok, si musel zvyknout hlavně na jinou etiketu při stolování. „Při pití alkoholu by si například starší člověk nikdy neměl nalévat sklenici sám, ale vždy by měl dostat nabídnuto,“ vysvětluje odlišné zvyklosti. S přítelkyní se Severa seznámil loni v únoru na rakouské univerzitě ve Steyru a nyní jsou poprvé společně také u ní doma v Soulu. Při pobytu v Korejské republice se musel ještě přizpůsobit každodenním záležitostem jako jsou pozdravy. Mezi muži je například běžné se uklonit, ale také podat ruku jako uznání respektu tomu druhému.
Volnější způsob života
Asijské národy a zejména Korejská republika jsou ve světě známé i pro svou obrovskou pracovitost a veliké nasazení při studiu, které je pro ně tou největší prioritou. I samotného Číhala nakonec překvapilo, jak tvrdě a poctivě se dokáže jeho přítelkyně věnovat čemukoliv, co zrovna dělá. „Osobně jsem díky ní byl zodpovědnější při studiu,“ přiznává Číhal fakt, že po delší době vztahu od ní převzal část těchto vlastností.
Pozitivní vliv ale nefungoval jenom směrem z Koreje do Česka, i jeho partnerka dokázala převzít řadu vlastností ze západní kultury. Ze začátku přišla Číhalovi poměrně upjatá a nedokázala se uvolnit nebo se ve volných chvílích naplno bavit, což Číhal viděl i na jiných Korejcích, se kterými přišel do kontaktu. Většina neustále myslí na své studijní nebo pracovní povinnosti a nedokáže „vypnout“. Po čase si však jeho přítelkyně zvykla na trochu volnější způsob života a když vyrazili za zábavou, dokázala si i uvolnit. Podle Číhala se inspirovala naoplátku zase u něj: „Myslím, že jsme si vzájemně pomohli a vzali od sebe to nejlepší,“ říká.
Čekání na svatbu
Jak sám Číhal přiznává, rodina jeho korejské přítelkyně byla od začátku přívětivá. Padnul si s nimi do oka a obávaný strach z nepřijetí kvůli svému původu se nekonal. Problém ohledně rodiny nemusel řešit ani Severa. „Má přítelkyně se vždy o západní kulturu zajímala a její rodiče už díky tomu dopředu s nekorejským přítelem možná tak trochu počítali,“ uvažuje.
S negativními reakcemi se nesetkali oba Češi ani v ulicích města. Rasismus je sice v Korejské republice poměrně problém, ale zrovna Evropané se většinou těší oblibě. „Jednou na nás v metru řval lehce opilý starší pán, jak si dovoluji držet dívku za stehno na veřejnosti,“ vzpomíná Číhal na ojedinělý vážnější incident, který se mu během častých návštěv země stal. Severa je momentálně v Soulu zcela poprvé a po zhruba třech týdnech si občas všimne nepříjemných pohledů starších občanů, ale bez doprovodných komentářů. Stále se jedná o velice konzervativní národ a někteří lidé ze starších generací neradi vidí, když si i Evropan vede za ruku korejskou dívku.
Uvolněnost korejských rodičů i v některých citlivějších záležitostech nakonec Číhala překvapila. Před svým prvním odletem do Tegu neočekával, že by mohl dostat svolení přespat se svou přítelkyní v jedné posteli. Místní rodiny bývají v tomto ohledu konzervativní, zejména ty věřící. „Známe například pár, kterému je kolem třiceti let a sex spolu ještě neměli, protože dívka byla vychována o něco přísněji. Oproti západu je v zemi čekání na svatbu stále běžná věc,“ popisuje Číhal.
