Pohotovost není běžná ordinace, zlobí se lékaři. Chtějí pro lidi vyšší poplatek
Lékařka Michaela Orlitová pracuje na ortopedické ambulanci Fakultní nemocnice v Motole (FNM). Urgentní příjem podle ní občas připomíná spíše službu na zcela jiném oddělení. „Zažila jsem případ, kdy ze sta ošetřených byli pouze dva, kteří u nás byli správně. Zbytek měl dlouhotrvající potíže, například několikatýdenní bolesti kolene, které vyžadují péči praktických lékařů,“ říká Orlitová.
Podobnou zkušenost má i chirurg Martin Přibyl z FNM. „Při službě na urgentním příjmu se běžně setkávám s pacienty, které tíží podkožní abscesy, zarostlé nehty nebo chronické bolesti břicha,“ svěřuje se. Většina z těchto potíží by se podle něj vůbec neměla řešit na pohotovosti. Situaci by i prý mohlo pomoct zvýšení regulačních poplatků, které za využití pohotovosti musí pacienti uhradit.
Poplatek není překážkou
Výše regulačního poplatku, se nezměnila už patnáct let. „Od spousty pacientů slýcháme, že za 90 korun se po práci klidně na pohotovost přijdou nechat ošetřit,“ uvádí doktor Jakub Woleský z FNM. Vede to podle něj k přetížení zdravotníků.
Situaci se zneužíváním lékařské péče se snaží řešit Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN). „Částka devadesáti korun již nemá žádný regulační účinek,“ stěžují si zástupci AČNM. V dopise adresovaném vládě žádají o „přijetí legislativních změn vedoucích k zavedení finanční spoluúčasti pacientů“. Usilují o zvednutí částky na 200 či 300 korun.
Jejich návrh leží na ministerstvu zdravotnictví už od loňského roku. Mluvčí ministerstva Ondřej Jakob pro ČT24 uvedl, že v dopise obsažené body jsou relevantní k věcné debatě, kterou ministerstvo vítá.
S čím jet na pohotovost
Pohotovostní systém v České republice je podle lékařky Michaely Orlitové přetížený i z jiných důvodů. Za jeden z největších problémů považuje to, že lidé o správném využívání lékařské péče mnoho nevědí. „Lidé většinou netuší, co se má řešit na urgentním příjmu a na pohotovosti,“ vysvětluje. „Téměř nikdo neví, kdy a s čím by kam měl zajít,“ dodává lékařka s tříletou zkušeností v Motole.
Důležitou roli hraje také nedostatek lékařů. „Odhadem k nám z 80 % dochází lidé s potížemi, které by měli řešit s obvodními lékaři, pokud se samozřejmě nejedná o trauma. Ti však většinou mají plné ordinační hodiny, a tak se dostáváme do začarovaného kruhu,“ zdůrazňuje Orlitová.