Peer konzultantka: Představa, že se díky mně někdo vyléčí, mě hnala dál
S mentální anorexií bojovala přes deset let. V průběhu nemoci absolvovala Aneta Haushalterová nespočet sezení s odborníky i řadu pobytů v psychiatrických léčebnách. Nic ze zmíněného jí však nepomohlo. Několikrát dokonce skončila na jednotce intenzivní péče. „V nejkritičtějších chvílích jsem byla přesvědčená, že už mě jiný život nečeká. Vyléčit se pro mě bylo nemyslitelné,“ vzpomíná Haushalterová na chvíle, kdy v šestadvaceti letech balancovala na hraně života.
Rady si nevěděli lékaři, ani její blízké okolí. „Klasické terapie pro mě byly jen nezbytnou součástí léčby. Nevím, jak to mají ostatní, ale já jsem si setkání s psychologem chodila jen odsedět,“ svěřuje se. Při posledním pobytu v Psychiatrické nemocnici Bohnice však došla k prozření. „Začala jsem se pravidelně scházet s peer konzultantem Jakubem, který úplně změnil můj pohled na problém. Konečně jsem cítila, že mi někdo rozumí,“ vysvětluje Haushalterová okamžik, kdy po dvanácti letech docházení na terapie došla loni k bodu zlomu.
Peer konzultanti (z anglického peer – ve smyslu vrstevník či rovnocenný partner) jsou lidé, kteří v minulosti zápasili s duševním onemocněním.
Podařilo se jim získat nadhled o tom, co se s nimi děje, a objevili způsob, jak příznakům nemoci nepodléhat.
Mají sílu a chut´ podporovat ostatní v podobně náročných situacích, které sami zažili.
Takzvané „peery“ školí a zaměstnává řada organizací, které se zaměřují na pomoc lidem s psychickými problémy. Patří mezi ně Dobroduš, Anabell, Zahrada 2000, Úsměv mámy a mnohé další.
O služby peer konzultantů mají zájem i nemocnice. Spolek Dobré místo například v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice provozuje peer klub a poskytuje konzultanty přímo na jednotlivá oddělení. Ti se ve spolupráci s lékaři a sociálními pracovníky aktivně zapojují do péče o pacienty. Aktivity Dobrého spolku podporují fondy Evropské unie.
Na druhé straně břehu
Právě osobní zkušenost peer konzultantů bývá oproti medikům velkou výhodou. „Po hrozně dlouhé době jsem někomu začala zase důvěřovat. I když mi Jakub občas říkal nepříjemné věci, věděla jsem, že jeho slova dávají smysl,“ popisuje Haushalterová. Hned jak se jí podařilo stabilizovat a začala „normálně” fungovat v běžném životě, rozhodla se také pomáhat. „Najednou jsem zase měla důvod žít. Představa, že se díky mně někdo třeba vyléčí, mě hnala dál,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Po roce od poslední hospitalizace v roce 2021 a absolvování takzvaného peer školení se stala součástí spolku Dobré místo, který dodává zaměstnance do různých psychiatrických zařízení v České republice. „Začala jsem pracovat v peer klubu v Bohnicích, který se mimo jiné stará o volnočasový program pacientů. Nyní už jsem právoplatnou členkou lékařského týmu na jednom z bohnických oddělení a pravidelně docházím na sezení s jednotlivci,“ popisuje Haushalterová, co aktuálně dělá.
Všechno má svá ale
Podle zprávy Ministerstva zdravotnictví z února 2023 probíhá v současnosti v České republice reforma péče o duševní zdraví. Jedním z jejích hlavních principů je důraz na zapojování lidí se zkušeností s duševním onemocněním do systému péče. I přesto se podle Haushalterové ona i její kolegové často setkávají s neporozuměním z řad lékařů. „Je to vcelku pochopitelné. Nikdo z nás nevystudoval medicínu, a tak nás považují za neadekvátní součást týmu,“ vysvětluje.
Někteří odborníci upozorňují na rizika, která setkání peer konzultantů s duševně chorými pacienty nesou. Haushalterová je nevylučuje. „Samozřejmě se může stát, že na sezení otevřu témata, která třeba sama ještě nemám dořešená a můj stav se zhorší,” uvádí s tím, že jsou obdobné scénáře vcelku běžné. „V danou chvíli je na místě být k sobě upřímný a odejít,“ dodává. I to je jedním z důvodů, proč i přes řadu pozitiv nepovyšuje peer metody nad běžné lékařské postupy. Jedná se podle ní o nadstandard, který může být ku prospěchu jak nemocnému, tak jednotlivým peerům.
