Pedagogická fakulta není jen poslední možností
Učitelství je bezesporu záslužná činnost, která nepatří mezi snadná povolání. Je nutné se vzdělávat, znát fakta a také je umět podat žákům a studentům. Škola je v socializaci dětí jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující celý jejích budoucí život. Lidé, kteří pedagogickou fakultu studují, si to uvědomují. Někteří z nich právě proto chtějí učit. Většinou se ale nesetkávají s kladným přístupem vedení škol.
Třiadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity (MU) Martina Balšíková se domnívá, že bez praxe je totiž takřka nemožné se dostat do pedagogického sboru. Školy si udržují stálý kolektiv a mladí se tak po práci musejí poohlížet jinde. „Dříve jsme si z toho dělali se spolužáky srandu a chtěli jsme založit vlastní školu,“ vzpomíná dnes s úsměvem. Dnes si dodělává po bakalářském i magisterský titul a pracuje v Dětském centru v Brně.
Žádná jiná možnost nezbyla
Třiadvacetiletá Alena Humpolíková studuje na MU speciální pedagogiku pro první stupeň, kterou si vybrala, jak sama říká, z nouze. Výběr ovlivnil její zdravotní handicap. „Mám zelený zákal, což znamená, že mi odumírá zrakový nerv, s čímž prakticky nelze nic dělat a zrak se mi pomalu zhoršuje,“ vypráví.
Tohle je proto jedno z mála povolání, kde by se mohla realizovat, protože hodlá učit děti se stejným problémem. Odjakživa měla také ráda děti, proto to bylo jasné a rozumné řešení budoucnosti. „Navíc to máme v rodině, máma také učí zdravotně postižené děti a naučila se i Braillovo písmo,“ dodává Alena.
Je si vědoma toho, že pedagogická fakulta je často jen záchranným bodem při cestě za titulem, ale v jejím oboru tomu tak není. „Pro někoho, kdo učit nechce by to byl zbytečný boj a moc práce. Pokud někdo zjistil, že toto zaměstnání není pro něj, odešel hned po prvním ročníku,“ říká. Na jiných zaměřeních je ale praxe jiná a podle Aleniných zkušeností jsou to především jazyky v kombinaci s dalším předmětem.
Uplatnění hledají jinde
Ukončení studia není nic neobvyklého. Třiadvacetiletý Lukáš Sáblík nyní pracuje jako vedoucí skladu v nákupním centru, kde byl dříve jen jako pomocná síla, když studoval občanskou výchovu a informatiku na pedagogické fakultě MU. „Předměty mě bavily, ale nelíbilo se mi, že bych měl učit. Proto jsem se po druhém ročníku rozhodl dál nepokračovat, bylo by to zbytečné,“ vzpomíná.
Další studenti se rozhodnou dostudovat i navzdory faktu, že nechtějí být pedagogy. Třiadvacetiletá Irena Kavková studuje na pedagogické fakultě Karlovy univerzity ruštinu, avšak od začátku věděla, že nehodlá být nikdy učitelkou či profesorkou. Nikam jinam ale nebyla přijata a vidiny bakalářského titulu se nechtěla vzdát.
Myslí si, že díky brigádám máte dnes šance ukázat svým nadřízeným, co ve vás je a pokud se osvědčíte, můžete se uplatnit i v jiném oboru, než studujete. „Já si přivydělávám v oblasti hostesingu a díky tomu se dostávám do marketingu a managementu, ve kterém bych se ráda později prosadila,“ uvádí Kavková osobní zkušenost.