Nikdy nevím, jestli v cizí zemi zůstanu týden nebo měsíce, říká kaskadér a fotograf Jakub Bobuski
Vy jste přes dvanáct let dělal judo. Jak vám v kaskadérství pomohlo?
Naučilo mě pohybu a zdatnosti. Jelikož jsem se zabýval bojovým uměním, tak moje specializace u filmu jsou bojové sporty a bojová choreografie. Velká výhoda juda je, že jsem se naučil padat, což je jedna z hlavních dovedností kaskadéra. A také fyzická odolnost, když třeba natáčíme souboje.
Jaké další sporty se vám pro tuto profesi hodily?
Postupně jsem se začal učit šerm, gymnastiku nebo jízdu na koni. Začal jsem s kaskadérstvím už na střední škole, takže za tu dobu jsem se už hodně naučil. Kaskadér musí obsáhnout spoustu disciplín, které jsou pak potřeba pro film nebo videoklipy.
Natáčet jste začal v osmnácti. Jaký byl váš první zážitek na placu?
Pracoval jsem na videoklipu ke skladbě No church in the wild od Kanyeho Westa, který se točil v Praze. Trvalo to několik dní a pracovali jsme i přes noc. Natáčeli jsme velkou demonstraci, takovou jednu velkou bitku, kde byla spousta lidí. Pak se začali přidávat další projekty, jako třeba film Dítě číslo 44 nebo seriál Nightfall.
Jelikož pracujete hlavně na zahraničních filmech, musíte hodně cestovat. Jak tozvládáte?
Třeba když jsem točil film 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází režiséra Michaela Baye, strávil jsem skoro dva měsíce na Maltě. Původně to přitom měly být dva týdny, nikdy to není jasné. Ta práce je těžká, sety jsou od brzkého rána do pozdního večera, ale hlavně je to náročné v tom, že musím permanentně trénovat. Jednak abych byl dobrý, ale také abych to vše fyzicky zvládnul. Tréninky jsou na denním pořádku. Kaskadérství je časově nevyzpytatelné, je těžké plánovat, ale to já stejně moc neumím. A hlavně je to adrenalin, který potřebuji.
Vytipuji si nějaký cíl, kterého chci dosáhnout, a jdu do toho hlava nehlava
Kromě kaskadérství se živíte také focením. Začal jste teprve před třemi lety a rovnou prestižní zakázkou pro Miss Czech Republic. Jak se do té doby amatér k takové nabídce dostane?
Mému kamarádovi, který pro ně už dělal, se líbily fotky, které jsem fotil na Bali. A když jsem se vrátil do Česka, zrovna hledali někoho, kdo by s nimi odjel fotit a natáčet finalistky na soustředění do Itálie. Tak jsem si řekl proč ne. Fotit i natáčet jsem se naučil sám.
A která z těch prací je pro vás vlastně ta hlavní?
Jsem hlavně fotograf a grafik, ale velkou část života mi určitě zabírají tréninky a natáčení. Když mám ale potvrzeno, že mám hodně času, tak vytáhnu paty do zahraničí. Cestuji rád a focení byl vždycky takový můj koníček, se kterým jsem začal když mi bylo 15. Teď jsem se třeba vrátil z Bali, kde jsem byl skoro dva měsíce fotit. I když jsem na cesty původně vyjel s jiným záměrem.
S jakým?
Jelikož miluji sporty, tak jsem se chtěl naučit něco nového. Po velkém natáčení v prosinci jsem si řekl, že se chci naučit surfovat. Mám to tak, že si vytipuji nějaký cíl, kterého chci dosáhnout, a jdu do toho hlava nehlava. Na Bali jsem byl denně vevodě. Pak jsem tam ale začal spolupracovat s jedním velkým instagramerem, chodil jsem s ním po resortech a točil obsah jak pro něj, tak i pro místní hotely. Bali je hodně fotogenické prostředí, kam jezdí spousta modelek. Pracuju hodně na portrétech. Povedlo se mi tak zdokonalit nejen v surfování, potkat zajímavé lidi, ale i si doplnit portfolio.
