Nemám rád turisty, ničí nám město, přiznává reportér Janek Rubeš. Přesto pro ně točí videa
Točíte videa pro turisty, ve kterých doporučujete, co v Praze i v zahraničí navštívit. Upozorňujete ale i na nástrahy a podvody. Na čem se cizinci nechávají nejčastěji nachytat?
Lidé jsou důvěřiví, nechají se okrást skoro na čemkoliv. Nejčastějšími příklady podvodů jsou taxíky, směnárny a restaurace. Například kurzovní lístek, na kterém je napsáno:„Toto není kurzovní lístek“. Většinou se jedná o lehce přehlédnutelný nápis, který se vztahuje pouze k výměně nadlimitního množství peněz, od tisíce eur. Najdete ho asi v padesáti směnárnách po Praze. Za jedno euro tam dostanete 15 až 16 korun, aktuální kurz se však pohybuje kolem 25 korun.
Vy na tyto situace ve svém pořadu Honest Guide upozorňujete. Anglicky, aby tomu cizinci rozuměli. Co je vaší motivací?
Vlastně nemám rád turisty. Vadí mi. Myslím si, že Prahu hodně ničí. Proto točíme náš pořad, kterým se snažíme ten turistický svět trošku kultivovat. Ulice i prostředky městské hromadné dopravy jsou jimi přeplněné a město se jim velmi přizpůsobilo. Zvláště obyvatele Prahy 1 to velmi omezuje. Nemůžou chodit do restaurací, protože mají často kvůli turistům navýšené ceny. Stejné je to s taxíky. Jejich sazby jsou velmi vysoké, aby taxikáři na cizincích vydělali, to je pro místní velmi omezující. Tak to být podle mě ale nemá.
V ostatních hlavních městech to tak není?
Určitě je a také to místní omezuje. Proto se s tím snažím něco dělat. Chtěl bych tu obrovskou koncentraci turistů na stále stejných lokacích rozptýlit do míst, kterým turisté nevěnují takovou pozornost.
Naším pořadem se snažíme turistický svět trošku kultivovat.
Jak se o onu kultivaci snažíte?
Pražský hrad, Staroměstské náměstí či Karlův most jsou místa, která jsme turistům plně odevzdali. My se v Honest Guide snažíme lidem říkat, at´ tam nechodí; sledují to dva miliony diváků ze zahraničí. Radíme turistům, at´ místo Pražského hradu navštíví raději Vyšehrad. Ten v klidu unese víc lidí. Vždycky mi také udělá radost, když mi cizinci posílají fotky se směnárnami, na které jsem upozorňoval ve videích, místo fotek z Hradu. I to je jistým důkazem, že to rozptýlení částečně funguje.
Neodevzdáváme tak turistům ale i další místa, která se časem mohou stát přeplněnými stejně, jako nyní například Pražský hrad?
Přijde tam pár lidí, ne hned miliony. V průvodcích si ale přečtou – jděte na Pražský hrad, vyfot´te se u orloje. Takhle jen vytváříme turistická ghetta. Já si myslím, že ta místa by měla být pro všechny a my bychom se měli naučit s cizinci žít.
Jaké je podle vás tedy řešení?
Rozmělnit turisty, to je to řešení. Je to stejná situace, jako kdyby přijelo klidně tisíc Syřanů a chtěli tu žít. Udělám všechno pro to, aby nebydleli pospolu. Jako když si sedají kamarádi u stolu. Aby se netvořily skupinky a nepovídali si spolu stále ti stejní, je lepší to namíchat, aby si všichni povídali mezi sebou. Víc se pak poznají a dokáží spolu lépe pracovat i žít. Na tomto principu funguje teambuilding, což je druh aktivit, které vedou k zlepšení mezilidských vztahů například v nějakém novém kolektivu. Měli bychom udělat místo přesně vymezených ghett takový turistický teambuilding.
S cizinci se musíme naučit žít, zatím jen vytváříme turistická ghetta.
Nabídky na natáčení dostáváte i od jiných světových měst. Zatím jste takto byli v New Yorku, Helsinkách či Innsbrucku. Není to oproti Praze, kterou znáte jako své boty, spíše nevýhoda?
Jasně, že je. Navíc nás to ani nebavilo, takže jsme to přestali dělat. V cizím městě je to těžší, musím si dát alespoň dva dny jen na objevování a stejně si nejsem tak jistý jako v Praze, Bratislavě či New Yorku, které znám velmi dobře. V žádném případě se ale netvářím tak, že bych těm lidem řekl, a teď vám ukážu, jak to tady chodí. Já se přiznám, že jsme tady s kameramanem Honzou poprvé a jen poukážu na to, co jsme za tu dobu objevili a stojí to podle nás za vyzkoušení.
V zahraničí už tedy točit neplánujete?
V případě odhalování podvodů bych se tomu asi úplně nebránil. Na to nepotřebuji takovou přípravu a moc mě to baví. Navíc mě v jiných městech neznají a tak můžu hrát turistu sám. Například nedávno jsem slyšel o jedné restauraci v Benátkách, kde se najíte za 300 eur. Tam bych hned vyrazil, akorát za tato videa by nám moc měst honorář nezaplatilo.
