Nejde o křehkost, generace Z jen chce rafinovanější humor
Kolegyně Karolína Milotová ve své glose o křehkosti generace Z na ní nenechává jedinou nit suchou. Zmiňuje sněhové vločky, fňukání, mrtvá zvířátka, ale i Romy a blondýnky. Říká, že si nemůžeme dělat pořád srandu jen z politiků. Je tomu ale opravdu tak?
Odkazuje se totiž na jakýsi pomyslný čecháčkovský humor, který si samozřejmě může každý představovat jinak. Ve světě nás ale humorem proslavil Jaroslav Hašek se svým Švejkem, který se rád pouštěl do autorit a zesměšňoval je. I kdyby se ale něčí představy o humoru neshodovaly právě se Švejkem, stačí si připomenout obvyklé pravidlo standupů – „always punch up“, což se dá volně přeložit jako vždy bojuj s těmi nahoře.
Sebecenzura, nebo uznání nevkusného vtipu?
I u Tomáše Břinka vystupujícím na internetu jako TMBK, kterého Milotová zmínila ve své glose, se spíš než zkoumání černoty humoru řeší právě jeho vkusnost. Naposledy třeba jeho zkrvavená pečet´ Filozofické fakulty UK, kterou sám brzy po zveřejnění smazal. Šlo o sebecenzuru, otázku vkusu, udržení práce, nebo je snad TMBK také teď přecitlivělý, jako nějaká sněhová vločka?
Byt´ se to někomu nemusí zdát, dělat nekorektní humor je podstatně jednodušší než kdykoliv dřív. V současnosti vás už nikdo nezatkne, když řeknete sprosté slovo v živém vysílání, takže můžete úplně v klidu vtipkovat o holocaustu ve vyprodané O2 areně, jako to udělal herec Štěpán Kozub. Jen to aktuálně díky internetu už neví pouze přítomné publikum, ale i všichni ostatní. Autoři pak musí počítat s tím, že se najdou lidé, kterým jen další varianta vtipu o Romech již zábavná nepřijde a rádi to řeknou nahlas. Netřeba se ale bát, žádná kariéra tím nikomu neskončí.
Samozvaní strážci svobody projevu
V případě, že si někdo dovolí označit podobné vtipy za nehumorné nebo nevkusné, kariéra těmto komikům může teprve pořádně začít. Označí se za nekorektní humoristy a poslední strážce svobody slova. Pak si je na rozhovor pozve třeba DVTV, aby se mohli vyjádřit k té strašné cenzuře, jako v případě režiséra Jiřího Stracha. Ten sice asi měl povídat spíš o filmu s Jiřinou Bohdalovou, ale nutkání vymezit se proti hyperkorektnosti a snaze o jeho umlčení médii bylo silnější. Dle něj teď žijeme v novodobé totalitě.
Pokud se ale snad některým komikům zdá, že takový rozhovor není něco, co by chtěli zažít, měli by se nejdříve zkusit zamyslet. Nejsou ty skupiny, o kterých chtějí vtipkovat, nějakým způsobem třeba systematicky znevýhodněné, nebo jim nejsou upírána nějaká práva? Aby to nakonec nebylo jako s otřepanými vtipy se zlodějskými Romy, kterým se můžete smát v hospodě, zatímco prasečák v Letech na místě romského shromažďovacího tábora zůstává přehlížen.