Hranice humoru křehká jako Generace Z
V hyperkorektním světě je zkrátka těžké najít únosnou hranici vtipu. Na jedné straně společně bojujeme za rovnoprávnost a vlastenectví, na druhé straně z povrchu světa odstraňujeme onen poklad našeho čecháčství, osobitý humor. Ten k Česku neodmyslitelně patří a je dost možná jedinou věcí, která i v dnešní době některým lidem vykouzlí úsměv na tváři. Ale dost pesimismu, nechci spadat do stereotypu ufňukané Generace Z.
Vtip má být chvilkovým únikem z reality, tak proč nad ním tolik přemýšlíme? Pokud si vychutnáváte sarkastické a morbidní vtipy, bude zřejmě lepší nevytvářet okruh svých přátel v řadách studentů humanitních oborů. Leda že byste vtipkovali o intelektuálních tématech. Asi si kladete otázku, o čem tedy ještě můžeme žertovat? No, žádný zákon o regulaci vtipů zatím neexistuje. Hranici přijatelného humoru však ostře brání zarputilí GenZ aktivisté.
Kapitola sama o sobě je černý humor. Ten už se ve veřejném online prostoru vůbec nenosí. Pokud tedy nejste TMBK a tvorba drsných vtipů vás neživí. Nekorektnosti se nedávno nebálo ani moderátorské duo Ondřej Sokol a Aleš Háma. Při příležitosti předávání hudebních cen Český slavík se vášnivě rýpali ve skandálech tuzemských celebrit. Jestli se jejich chování k tak zvanému svátku české hudby hodí, je věc názoru. Na korektnost moderátoři opravdu nehleděli a sál Fóra Karlín se smál, zatímco lidé na internetu zuřili.
Na veřejnosti ale pro jistotu mlčte jako hrob. Nechcete přece někoho urazit, a pokud ano, učiňte tak, prosím, s co největší korektností a opatrností. Protože podstatou vtipu vůbec není smát se na úkor někoho či něčeho jiného, že…
Vtip je prostě vážná věc. A moje generace nad jeho formulací přemýšlí tak dlouho, až to pomalu přestává být vtipné. To se potom těžko zbavuje nálepky sněhových vloček. Možná vtipy vymřou dříve, než zvířátka vlivem globálního oteplování. Ale o takových věcech by se žertovat nemělo… nebo?