Nebojte se psát svým stylem, stejně se všem nezavděčíte, radí začínající spisovatelka Petra Stýblová
Začínající spisovatelka Petra Stýblová je vyučená kadeřnice bez maturity a vedoucí skladu elektra. K psaní ale tíhla už odmalička, kdy posílala všem dopisy a na slohové práce ve škole spotřebovala i několik papírů. „Má třídní učitelka mi vždy říkala, že jednou budu Steelová (americká spisovatelka romantické literatury, pozn. redakce) a napíšu knížku,“ vypráví autorka, která přiznává, že tehdy ji úplně poprvé napadlo, že by mohla vydat knížku. Po několika letech se tak pousmívá nad tím, že sice není Steelová [Stýlová], ale Stýblová, a knihu úspěšně dokončila.
Prvním impulzem k napsání knihy pro ni bylo dílo Katedrála moře od spisovatele Ildefonse Falconese, díky kterému se zamilovala do Barcelony a toužila se do ní podívat. „Když se mi to povedlo, Barcelona mě neskutečně okouzlila. Byla jsem od té doby přesvědčená, že pokud jednou napíšu knížku, bude se děj odehrávat právě tam,“ vysvětluje Stýblová. Do samotného psaní se ale pustila až na popud své kamarádky Gabriely, která jí dala přečíst své rozepsané knihy a přesvědčila ji, že ani ona nepotřebuje školy na to, aby mohla sepsat zajímavý a poutavý příběh. „Dala mi odvahu uvěřit, že na to mám,“ doplňuje autorka.
Múza nepřichází na povel
Svoji prvotinu Vzdálený vzkaz psala Petra Stýblová rok a půl. „Přiznám se, že jsem samouk. Prostě jsem si jednoho večera přečetla, jaké osnovy mám zhruba dodržet, a zkusila jsem to,“ říká. Vzhledem k tomu, že spisovatelka má ještě malé děti a fyzicky náročnou práci, nebylo pro ni možné dodržovat pravidelný režim psaní. Dostávala se k němu většinou po večerech se sklenkou oblíbeného maďarského vína Mädchentraube a zapálenou svíčkou. Byly to pro ni chvilky, kdy dokázala vypnout od všedního světa a soustředit se jen na svůj příběh. „Jsou večery, kdy vás políbí múza a najednou vám příběh běží před očima a vy jen píšete, ani nepřemýšlíte. Jindy sedíte a každá věta je zdlouhavě promýšlená, ale tohle neovlivníte,“ vysvětluje Stýblová. Dodává zároveň, že ze začátku si dělala poznámky a držela se předem sepsané osnovy, aby se v knize neztratila. Po první třetině knihy ale od tohoto systému upustila a psala intuitivně. Někdy ji tak napadla samostatná nenavazující kapitola, kterou později do příběhu vložila.
Velkou pomocí byla pro Petru Stýblovou právě kamarádka Gabriela, která netrpělivě čekala na každou kapitolu. Někdy začínající autorku dokonce hnala dopředu, protože se chtěla dozvědět, jak bude příběh pokračovat. „Když jsem nevěděla co napsat, občas mi řekla, co by jako čtenář chtěla slyšet. Musím říct, že často v tom byl střípek, který mě posunul dál,“ říká autorka. Později si uvědomila, že by bylo dobré mít na knihu víc nestranných názorů.
Mezi přáteli si proto našla dva muže a dvě ženy, kteří knihu průběžně četli. Někdy se na jejím pokračování shodli, jindy ne. „Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že ženy bavily popisy erotických scén, a mužům naopak vadily. Musela jsem tedy najít kompromis pro obě strany,“ vysvětluje Stýblová. Kniha Vzdálený vzkaz je z poloviny napsaná na základě autorčiných zkušeností. Některá místa, postavy a scénky si převzala z vlastního života. Samotný příběh je pak pouhou fikcí. „Myslím, že v knize musí mít spisovatel svoji vlastní duši, pak je pro ostatní čtivější,“ říká Petra Stýblová. „Je důležité nebát se psát svým stylem, stejně se všem nezavděčíte,“ konstatuje začínající spisovatelka.
Talent musí provázet sebedůvěra
Vzdálený vzkaz vyšel 18. září tohoto roku. „Když jsem knížku poprvé držela v ruce, cítila jsem dojetí, úlevu a hroznou radost,“ komentuje vydání svojí prvotiny Stýblová. Dodává zároveň, že nejvíce dojatí byli manžel a desetiletý syn, který dostal první výtisk a radostně s knížkou v ruce vyhrkl: „Mami, ona už je živá!“
Pro začínající spisovatelku bylo podle jejích slov obrovskou útěchou, že kolem sebe měla lidi, kteří v ní věřili od samého začátku. Oporou pro ni byl i manžel, který trpělivě trávil večery sám. Našli se ale i ti, kteří se autorce vysmívali a její psaní zpochybňovali. O to větší pro ni ale byla motivace knihu dopsat. „Pomluvy a nepřejícnost mě nechávají chladnou. Je pro mě mnohem důležitější, že lidem, na kterých mi záleží, jsem udělala knížkou radost,“ říká Stýblová. Ostatním začínajícím autorům, kteří o sobě byt´ nepatrně pochybují, vzkazuje: „Uvěř v sebe, a tvé sny se stanou realitou. Každý příběh si najde svého čtenáře.“
Petra Stýblová si knížku vydala na své vlastní náklady, není tedy vázána žádnou smlouvu. Vnímá jako velkou nevýhodu, že pokud by výtisk hradilo nakladatelství, neměla by nad svoji knihou plnou kontrolu a mohli by do ní zasahovat cizí lidé. Korektora si začínající spisovatelka hledala sama. První tisk sta knih ji stál 25 000,-, měsíc po první várce vyjde dalších sto kusů. „Je dobré mít jasno, jak s knihou chcete naložit. Rozhodně to není pro výdělek,“ myslí si autorka. Distributorem Vzdáleného vzkazu je Kosmas. Autorka měla 10. října malou autogramiádu.
Petra Stýblová má v plánu napsat ještě tři knihy. Dvě z nich by měly být dětské a třetí volné pokračování Vzdáleného vzkazu, na kterém už pracuje. Psaní pro ni ale bude vždy jen koníčkem. „Nejsem typ, co by dokázal jen sedět u počítače. Ve chvíli, kdy by se z psaní stala nutnost, vytratila by se múza,“ míní Petra Stýblová.
