Návrat Henryho se Arsenalu vyplatil
Když manažer Arsenalu Arséne Wenger v prosinci připustil, že se Thierry Henry (34 let) od nového roku připojí k Arsenalu na měsíc a půl dlouhé hostování, v příznivcích severolondýnského klubu se tak pochopitelně probudila nostalgie. Henry v roce 2007 přestoupil do španělské Barcelony coby historicky nejlepší střelec Arsenalu a oblíbenec fanoušků, jeho avizovaný návrat tak logicky vyvolával vzpomínky na nedávné úspěchy.
S mírnou nadsázkou by se dalo říci, že Thierry Henry se do Arsenalu vrátil už 9. prosince loňského roku. Klub při oslavách 125. výročí slavnostně odhalil sochu slavného útočníka. Henry u ceremoniálu nechyběl a se slzami v očích promluvil před fanoušky skandujícími jeho jméno. Už tento emotivní moment mohl být impulsem Francouzova návratu. „Když fanoušci při odkrývání Henryho sochy prosili manažera Arsena Wengera popěvkem Ssign him up o jeho angažování, čekal jsem, že k tomu dojde aspoň formou hostování,“ popisuje Radek Šamša, dlouholetý příznivce Arsenalu a šéfredaktor fanouškovského webu arsenalsite.cz.
A na začátku roku k Henryho příchodu opravdu došlo. Poté, co se Arsenal se současným zaměstnavatelem útočníka New Yorkem Red Bulls dohodl na délce krátkodobého kontraktu, mohl Henry 9. ledna znovu nastoupit za svůj milovaný klub. Už od začátku utkání se domovským stadionem Arsenalu rozléhalo sborové „Thierry Henry“. Pro celý Arsenal emotivní příběh pak vyvrchol deset minut poté, co útočník se slzami v očích za obrovského aplausu nastoupil na hříště. Henry navíc svou pověstnou placírkou k zadní tyči rozhodl o výhře Arsenalu 1:0 v zápase FA Cupu proti druholigovému Leedsu.
Hostování plné radosti i nepříjemností
Po snovém návratu následovali trochu méně radostné chvíle Henryho pobytu v londýnském velkoklubu. V dalším utkání Arsenal podlehl nováčkovi anglické ligy Swansea 3:2 a hrstka fanoušků se dostala s klubovou legendou do malé rozepře. „Kde je srdce, kde je chut´ bojovat?“ volali fanoušci směrem k loučícím se hráčům. Henry se pustil do menší slovní přestřelky, kterou ukončil gesty, jež naznačovala fanouškům, že mají radši mlčet.
Špatný výsledek a nemilá dohra byla následována zraněním Henryho na tréninku. „Král Highbury“ (Highbury je bývalý stadion Arsenalu, pozn. autora) tak vynechal očekávaný souboj s rivalem Manchester United a jen z tribuny sledoval prohru 1:2 svého týmu. Do následujících zápasů zasáhl Henry jen krátce a výrazněji se předvedl až při „demolici“ Blackburnu Rovers. V závěru zápasu se legendárnímu hráči „The Gunners“ podařilo dosáhnout 175.gólu v anglické Premier League, když zvyšoval na konečných 7:1.
Thierry Henry se rozcvičuje těsně před svou obnovenou premiérou v dresu Arsenalu. Zdroj: wikimedia.org
Poslední dva zápasy pak měli pro Henryho i Arsenal hodně odlišnou příchut´. V tom předposledním, na půdě Sunderlandu, Henry odehrál závěrečných 20 minut. Po jeho typicky nevýrazném výkonu pak jediným dotykem vstřelil gól na 2:1, čímž rozhodl utkání v nastaveném čase a odstartoval divoké oslavy u sektoru arsenalských příznivců. Zato na poslední střetnutí v barvách Arsenalu Henry asi rád vzpomínat nebude. Odehrál sice 45 minut, patřil k nejlepším hráčům svého týmu, ale debaklu 0:4 od italského AC Milan stejně nezabránil. Poslední minuty zápasu přesto patřily Henrymu. Ze sektoru fandů Arsenalu se znovu ozývalo jeho jméno.
Víc než se čekalo
Henryho návrat samozřejmě zaujal všechny, kteří anglickou ligu sledují. „Je to velký úspěch, že se s ním manažer Wenger dohodl. Nešlo ani o to aby hrál, tak jako za starých časů, myslím, že měl být spíše příkladem pro mladé hráče a hlavně bylo fantastické pro fandy vidět ho doma,“ hodnotil účel Henryho krátkého působení dlouholetý komentátor anglické ligy Slávo Jurko.
Henryho návrat nebyl pozitivní jen ze sportovní stránky, ale také z té marketingové. Krátce po jeho příchodu klub ve slevě například nabízel dres s Henryho jmenovkou. „Dresů s jeho jménem se prodalo obrovské množství, což jasně deklarovalo význam jeho hostování. Nečekal jsem ani, že toho odehraje tolik. Takže jako marketingový tah k výročí klubu to bylo úspěšné, jako sportovní zážitek taky. Co víc dodat,“ výstižně poznamenává Patrik Král, člen československého fan klubu Arsenalu.
Přes drobná negativa tak nejde krátký pobyt Henryho hodnotit jinak, než pozitivně. Rozhodl dvě utkání, mnoha fanouškům splnil sen, když mohli svého oblíbence znovu vidět na vlastní oči. „Návrat každé legendy, i na tak krátkou dobu, je pozitivní po všech stránkách. A Henry by zůstal pro fanoušky legendou i bez těch gólů. Jen mi ho bylo trochu líto v Miláně v jeho posledním zápase,“ shrnul celé hostování Slávo Jurko.
Největší otázkou tak možná zůstává, zda-li to bylo doopravdy poslední působení vynikajícího fotbalisty v jeho milovaném klubu. Slova samotného Henryho ale napoví: „Když mě Arsenal bude potřebovat, budu nablízku…“