Na pracovní dovolené v Japonsku: Musí se tam naučit „číst vzduch“
Jaké to bylo nechat se dobrovolně „uvěznit“ v Japonsku v době covidu?
Neměl jsem důvod se bát. V době, kdy v Česku hlásili přes pět tisíc nakažených denně, jich v Japonsku bylo maximálně pět set. Rozdíl to byl velký.
Zůstal jste tedy i kvůli lepší koronavirové situaci?
Roční víza mi končila právě s příchodem pandemie, ale japonská vláda nabídla možnost prodloužení pobytu o půl roku a mně se odjet nechtělo. Navíc byly lety kvůli nákaze neustále rušené a letenky drahé. Teď si dokonce vyčítám, že jsem si nezažádal podruhé a nezůstal tam dohromady dva roky.
Proč jste si pro svůj výjezd v rámci programu Work and Holiday vybral právě Japonsko?
O tuto zemi jsem se zajímal už od osmé třídy. Nejdřív mě oslovila její popkultura. Nakonec můj zájem přešel až do fascinace nad tradiční kulturou a historií. Přece jen Západ nebo třeba Austrálie, kam se na Work and Holiday obvykle jezdí, vycházejí z evropské mentality. Neměl jsem však s prací v zahraničí žádné zkušenosti a obával jsem se, jak vše dopadne.
„Po uzavření hranic jsem bral jakoukoli práci.“
Jak složité tam bylo shánění práce?
Pokud neumíte japonsky, je to náročné. Pravděpodobně se s vámi nikdo ani nebude chtít bavit. V zásadě platí, že čím více umíte japonsky, tím větší máte šanci, že najdete dobrou práci.
Vy jste japonštinu ovládal?
Asi půl roku před odletem jsem začal navštěvovat jazykové kurzy. Na základní běžnou konverzaci to stačilo. Taky jsem používal hodně jednoduchou angličtinu. Když bylo nejhůř, pomohl překladač.
Jaké jsou tedy možnosti zaměstnání?
Cizince většinou shánějí na sezonní práce do hotelů nebo zimních středisek. Často jde o pomoc personálu s obsluhou zahraničních turistů, protože Japonci cizí jazyky moc neumí. Takže je i velký zájem o rodilé mluvčí pro výuku angličtiny.
Mnoho lidí hledá práci až na místě. Jak jste postupoval vy?
Pátral jsem na internetu ještě v Čechách. Vyplatí se mít alespoň něco domluvené. Člověk je pak v menším stresu. V tomhle směru může být nápomocné dobrovolničení. Za pár hodin práce dostanete střechu nad hlavou a někdy i stravu a další výhody. Takže ušetříte hodně peněz. Skvělé je, že nejste vázaní na jedno místo. Procestujete okolí a potom se zase přesunete dál.
Program Work and Holiday je příležitost pracovat a cestovat v cizí zemi po dobu jednoho roku.
Čeští občané mají možnost vycestovat například do Chile, Austrálie, Nového Zélandu, Kanady či právě Japonska. Každá země má však jiné podmínky přijetí.
Na stránkách japonské ambasády v ČR je většina potřebných dokumentů, které žadatel musí vyplnit v anglickém či japonském jazyce. Do týdne by mělo přijít rozhodnutí o udělení víz.
Počet víz pro program Work and Holiday je omezen na 400 na rok. Jakmile žadatel vízum obdrží, musí odletět do Japonska do 3 měsíců. Každá žádost splňující podmínky byla zatím vždy schválena.
Vízový proces byl v průběhu pandemie pozastaven. Od 11. října 2022 se zrušila většina omezení pro přílet do Japonska.
Víza obvykle prodloužit nelze. Půlroční výjimku dostali pouze cestovatelé kvůli pandemii. Tato mimořádná klauzule však skončila v létě.
Sám jste v Japonsku jako dobrovolník začal?
Ano, dostal jsem se díky tomu hlouběji do japonské společnosti. Až na jednu práci na recepci šlo vždy o dobrovolničení. Zpočátku jsem pracoval hlavně v hotelech. To však fungovalo jen do začátku roku 2020, než přišla pandemie covidu. Poté se Japonsko uzavřelo nejen turistům a já bral jakoukoli práci. Dostal jsem se například do budhistického chrámu, kde jsem pomáhal tamnímu mnichovi s údržbou, nebo na různé farmy, kde jsem sklízel dýně a sázel borůvkové keře.
„Po příchodu pandemie se mi Japonci stranili.“
Jak se liší japonská mentalita od té české?
Japonci nemluví přímo. V nepříjemných situacích volí takové formulace, aby nikoho neurazili a druhá strana vytušila význam. Neřeknou vám věci natvrdo. Mají na tyto chvíle přísloví „kúki o jomu“, které lze přeložit jako „číst vzduch“. Například jsem měl vypomáhat jednomu Japonci s malováním. První den bylo vše v pořádku, oba jsme se u natírání i zasmáli. Další dny se však začal vymlouvat a práci neustále odkládal. Až později jsem se dozvěděl, že mi prostě nechtěl říct, že už o pomoc nemá zájem, aby mě neurazil.
Říká se, že Japonci jsou přátelští. Jak se chovali k vám?
V odlehlejších oblastech, například ve městě Nikko, jsem pro ně byl zajímavým zpestřením. Stávalo se mi, že mě zvali na různé místní slavnosti, kam cizinci obvykle nemůžou. Vlídnost místních se však změnila s příchodem pandemie, kdy se mě začali stranit jako bych byl malomocný. Slyšel jsem ale, že se tak k sobě chovali i samotní Japonci. Například rodiče nechtěli, aby je jejich děti jezdili navštěvovat.
Co vám tato zkušenost dala?
Zjistil jsem, že Japonsko není tak skvělá země, jak se u nás mnohdy prezentuje. Lidé se dost přetvařují. Začal jsem si také více věřit a jsem méně introvertní, než jsem býval. Uvědomil jsem si, že není tak důležité honit se za penězi a konzumním způsobem života.
