Na pohledy lidé nezanevřeli. Postcrossing vrací dopisování do módy
Za šest let dostala studentka Vysoké školy chemicko-technologické Denisa Čadková (21) kolem šesti set pohledů z celého světa. „Nejdříve jsem postcrossing dělala kvůli pocitu, kdy jdu ke schránce a vidím, že mi něco přišlo. Postupem času jsem ale měla z určitých pohlednic větší radost než z jiných,“ zjistila Čadková. Uživatelé si mohou ve svém profilu na mezinárodních stránkách zadat, jaké motivy preferují. To po čase udělala i Čadková. „Vždy jsem milovala kresby a malby. Velkých obrazů bych doma mohla mít jen deset, s pohlednicemi však vlastním přes sto milovaných motivů,“ uvádí.
Kromě rozrůstající se sbírky však Čadková oceňuje i pomalou komunikaci. I když má možnost si s uživateli psát přes sociální sítě, nikdy toho nevyužila. „Díky postcrossingu jsem narazila na dívku z Číny, která se narodila ve stejný den, měsíc a rok. Psali jsme si o tom, jak rozdílné, a přitom stejné životy vedeme,“ vypráví. Někteří lidé, se kterými se takto seznámila, jí pravidelně zasílají speciální pohledy. „Jedna umělkyně z Běloruska mi namísto textu kreslí obrázky na motivy Harryho Pottera. Další pán z New Yorku mi pak každoročně zašle pohled města, protože ví, že je mým snem se tam jednou podívat,“ dodává Čadková.
Na srazech se řeší Česká pošta
Při postcrossingu se však mohou seznámit i lidé, kteří žijí ve stejné zemi. Podnikatel Karel Hladiš (25) touto cestou poznal svou již bývalou přítelkyni. „Našli jsme se díky práci na českém webu, který se projektu věnuje. Posléze jsem se kvůli ní přestěhoval na jih Čech, kde št´astně žiju dodnes,“ vypráví Hladiš, který pohledy zasílá od roku 2013. Kromě práce na webu spravuje podnikatel Hladiš největší facebookovou skupinu Postcrossing CZ, která má téměř tři tisíce členů. Uživatelé zde sdílejí svá doručená psaní, mění si nejrůznější pohlednice a vypráví své zkušenosti.
V rámci projektu se v Česku organizují i srazy. „Potkáme se v hospůdce nebo kavárně, ukážeme si nové pohledy a popláčeme si nad tím, jak Česká pošta zase zdražila,“ přibližuje akce Hladiš a dodává, že kvalita služeb doručovací služby se však s rostoucí cenou nemění. Jednou ročně se pak koná veletrh Sběratel, na kterém si mohou nadšenci postcrossingu ve vybrané sekci zakoupit speciální známky či pohledy. „Pár let nazpět přijeli i jeho zakladatelé, to bylo opravdu hezké,“ vzpomíná. Sám vidí největší benefit projektu v tom, že si člověk zdokonalí jazyk, pozná nové kultury a získá krásné pohledy. „Ten nejhezčí jsem dostal z Taiwanu. Speciální je tím, že má prostřední část napůl průhlednou a v ní je silueta hlavního města Tchaj-pej,“ popisuje pohlednici, která k němu putovala tisíce kilometrů.
Kvůli latince vzniká problém s doručením
V době pandemie se k postcrossingu dostala i projektová manažerka na mateřské dovolené Tereza Malá (28). „Bývalá spolužačka sdílela projekt jako skvělý tip pro ty, kterým chybí v koronavirové době cestování. Pohlednice a dopisování mám ráda odjakživa, takže jsem neváhala ani minutu a zaregistrovala se,“ uvádí Malá, jež má doma zatím jen dva pohledy. Nadchlo ji, že bude psaní dostávat, postupem času však zjistila, že je raději posílá. „Pečlivě studuji adresátův profil i místo, kde žije. Snažím se vyhovět jeho přání a vybrat pro něj nejideálnější pohlednici,“ pokračuje.
U některých zemí Malá zjistila, že kvůli latince vznikají problémy s doručením. „Posílala jsem tři pohledy, z toho jeden do Ruska a další do Číny. Azbuku jsem zvládla, ale na čínské znaky si netroufám,“ vypráví. Následně doufala, že všechny pohlednice doputují tam, kam mají. Se slečnou z Ruska se nakonec domluvily na dlouhodobějším dopisování. Postcrossing však může mít i svá úskalí. Malá se například obává, že si ostatní uživatelé nebudou s pohledy dávat takovou práci jako ona.
Studentka Čadková má naopak zkušenosti s postcrossery, kteří touží po velkých číslech. „Jsou schopni poslat sto stejných pohledů za sebou. Nejvíce mě však rozesmutní, když je na zadní straně text ‚Happy Postcrossing!‘,“ uvádí a dodává, že se jedná o příšerné nevyužití potenciálu pohlednice. I přes možná zklamání však uživatelé projekt vřele doporučují. „Jdete ke schránce a tušíte, že jste dostali pohled. Nevíte, co je na něm napsané, od koho je nebo jak dlouho k vám putoval. A to je na tom kouzelné,“ doplňuje Čadková.
Fenomén postcrossing si oblíbili i Češi. 
Při dopisování se lidé seznámí a naučí se i jinému jazyku. 
Vzkaz, která postcrosser na pohled napíše, je většinou detailně promyšlen, a to kvůli malému prostoru. 
Mnozí postcrosseři si pohledy vystavují. 
Někteří lidé mají doma i několik stovek pohledů.
