Na kole Favorit ze sedmdesátých let vyrazili do Londýna
Spousta cyklistů používá pro své cesty kola s odpružením a s co nejmenší hmotností, aby dosáhli lepších výkonů a lépe se jim jelo. Rodáci z Čáslavi Petr Dvořák a Jan Pešek si ale pro svou cestu do Británie zvolili kola značky Favorit z let 1970 a 1976. „Chtěli jsme, aby naše cesta měla ještě určitou myšlenku a bylo to zajímavější,“ vysvětluje Dvořák volbu jízdních kol, které si i sami sestavovali. S náhradními díly problém nebyl. Některé sehnal osobně Pešek, protože má spoustu cyklošrotu a staré favority. Chybějící díly hledali ve sběrnách. „Všechno jsme rozebrali, vyleštili a poskládali zpátky,“ popisuje Dvořák.
S nápadem podniknout desetidenní cyklistický výlet přišel Pešek. „Honza vždy prahl po pořádné cyklistické výpravě, a když má bratra v Londýně, napadlo ho, že bychom tam dojeli na kole. Dohodli jsme se a vyjeli,“ říká Petr Dvořák. Původně měli vyrazit ve třech. Kvůli situaci s uprchlíky, která panuje ve francouzském přístavu Calais, jeden z nich cestu vzdal.
Francii nakonec ze svých plánů vypustili a cestovali přes Německo, Nizozemsko. Když dojeli do přístavu Hoek van Holland, zjistili, že stejnou trasu si pro cestu do Anglie v současné době vybírá hodně lidí. Přístav byl přeplněný. „Mysleli jsme, že desátý den budeme už v Anglii, ale když jsme dorazili do přístavu, řekli nám, že další loď je volná až za 24 hodin. Tak jsme desátý den proleželi na pláži,“ popisuje.
V Nizozemsku na silnici ráj, v Anglii peklo
Celé Nizozemsko přejeli za jeden den a potvrzují, že je tam pro cyklisty ráj. Nikde žádné velké kopce a hustá sít´ cyklistických stezek. Zklamání naopak přišlo ve Velké Británii. „Tam to bylo na kole peklo. Řidiči jsou v Anglii hodně bezohlední a také nám moc nepomohl fakt, že jezdí po levé straně,“ komentuje Dvořák. Největší problémy při cestě do Londýna nastaly ale už při přejezdu Krušných hor, kdy tělo ještě nebylo rozhýbané. Ten den zvládli „pouhých“ 70 km. Zbylé dny ujeli zhruba 110 až 130 km i přes časté píchnutí duší a velké teplo.
Spali převážně v přírodě na houpacích sítích zvané hamaky, pouze dvakrát přenocovali v hotelu. „Vždy kolem sedmé hodiny večer jsme zapluli do lesa a roztáhli se každý mezi dva stromy,“ vypráví Dvořák. Jídlo si na ohni nevařili, protože bylo velké sucho. Nejčastěji nakupovali v supermarketech a na oběd občas zašli do hospody. Dvořák také říká, že jedli podle toho, jak stíhali.
V Londýně strávili tři dny. „Když jsme byli v Londýně druhý den, chtěli jsme zas někam vyrazit, jak bylo tělo rozjeté,“ přiznává Dvořák a dodává, že si cestu užili. Domů cestovali letadlem a kola si nechali dopravit autem.
