Na agresivitu se v americkém fotbale nehraje
Na chvíli se převtěluji do jednoho z hráčů amerického fotbalu v klubu Titans Liberec. Jsem zde proto, abych pocítil tento v Česku poměrně opomíjený sport na vlastní kůži. „Hraju za Titány půl roku. Našel jsem ve městě letáček, a tak jsem to šel zkusit,“ říká jeden z hráčů Karel Kanda. V tom se blíží další z týmu, který už okusil, že americký fotbal patří k nejnebezpečnějším sportům. „Běžel jsem kolem lajny a prošli kolem mě tři hráči druhého týmu, kteří mě narazili na mantinel. Měl jsem pak problémy s krční páteří, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych skončil,“ tvrdí dvaadvacetiletý Tomáš Eigl.
Zanedlouho je nás zhruba patnáct a společně s hlavním trenérem Janem Veselým se přesouváme do šaten. „Skolila nás marodka, takže je nás tady dnes málo,“ říká Veselý a hledá mi výstroj k zapůjčení. Po navlečení si konečně připadám jako hráč, ramena jsou celkem lehké, ale helma mě dost tlačí. Dozvídám se, že je to normální. „V helmě hlava nesmí lítat, aby se nestal žádný vážný úraz,“ ujišt´uje mě trenér. Výstroj dávám na chvíli stranou, nejdříve se jdeme na značkách rozcvičit a zaběhat si pár koleček.
O váhu zde nejde
Když se rozhlížím kolem sebe, říkám si, že americký fotbal nebude vůbec o váze. Je jedno, jestli máte 130 anebo 70 kilogramů. Každý si v týmu najde své místo, což mi brzy potvrzuje i trenér. Po rozcvičce si nás bere stranou a doslova nás sjíždí očima. „Vůbec není důležité, jak vypadáte, ale jak jste rychlí a i to se dá trénovat,“ ujišt´uje nás a staví nám překážky z kuželů, aby si nás vyzkoušel.Společně s nováčkem Štěpánem se dozvídáme, že ideální pozice pro nás jsou obránci.
Přesouváme k našemu trenérovi pro dnešní den Tomáši Chvojkovi. Budeme se dnes učit startovací postoj, který připomíná sezení na toaletě, ale je zatraceně těžký, protože je pohyb nepřirozený a mé nohy na něj nejsou zvyklé. Po asi půlhodině tréninku ze mě intenzivně teče pot a začínám mít myšlenky na odhození helmy a úprk domů. Po hodině se už ale dostavují první úspěchy. Postoj pro mě začíná být přijatelný. „Jde jen o to, aby pro vás byla pozice přirozená, pak už je to hračka,“ ujišt´uje nás trenér Chvojka a vše opakujeme dál znovu a znovu.
Za měsíc klidně i 10 kilogramů
Po zhruba hodině a půl intenzivního tréninku už sotva stojím, ale ještě nás čekají rozlučkové sklapovačky, kliky a několik sprintů ode zdi ke zdi. V šatně pak probíhá verbování ostatních hráčů, at´ přemluví své kamarády a přijdou s nimi na trénink. Hráčů amerického fotbalu je prostě málo.
Po tréninku se dozvídám od trenéra, že je možnost navštěvovat také dotovanou posilovnu, ve které mají hráči amerického fotbalu svůj vlastní plán jak cvičit, aby se stal nejlepšími na svých postech. „Je to tvrdá dřina, ale jsou tu borci, kteří po měsíci zhubli třeba 10 kg a neuvěřitelně se vypracovali,“ dodává na závěr trenér. Mnoho lidí si myslí, že hrají americký fotbal agresivní lidé, kteří doma mlátí své manželky a mají nízké IQ. To však není pravda. S agresivitou zde neobstojíte, důležitý je zde důraz a to je rozdíl.