Mistryně v aerobiku: Hlavně udýchat ty dvě minuty
Aerobiku se věnujete už sedm let, proč jste si vybrala zrovna tento sport?
Když mi bylo devět let, tat´ka byl trenérem cyklistů Dukly Praha. Jednou s nimi byl na soustředění v Harrachově, kde probíhalo také soustředění aerobiku. Tátovi se pro mě tenhle sport líbil, a tak mi dohodl trénink u Radky Hanákové. Tam jsem se strašně bála jít. Myslela jsem, že nebudu dost dobrá, že mě nevezmou. Ale uspěla jsem a od té doby se stal aerobik mým životem.
Začala jste závodit jako jednotlivec, ale největších úspěchů jste dosáhla až v soutěžích týmů, co Vás vedlo k rozhodnutí přestoupit do jiné kategorie?
Singl mě přestal bavit, a tak jsem se dohodla s kamarádkou Bárou Trnkovou, že budeme soutěžit v týmu, k nám ještě z DOMYNA (juniorská škola aerobicu) přestoupila Hanka Volfová. Hned první společný závod jsme vyhrály a porazily jsme i týmy, co spolu byly tři roky. To nás nakoplo a pak už přišla dlouhá šňůra úspěchů. Kromě vítězství v různých pohárech, jsme byly druhé na ME 2009 v Blanes, první na ME 2010 v Kladně a druhé na MS v Eindhovenu.
Trénink pětkrát týdně
Úspěch jde však ruku v ruce s tvrdou dřinou. Kolik času zaberou tréninky a co je jejich běžnou náplní?
Tak to záleží na tom, jestli máme před závody nebo po nich. Před závody je to pětkrát týdně a trénink trvá tři hodiny. Jezdíme také na různá kondiční soustředění, které jsou na fyzičku hodně namáhavé. Po závodech se udržujeme třikrát týdně dvě hodiny, do kterých je zapojena také baletní průprava nebo jóga.
Co je podle Vás na aerobiku nejnáročnější?
Pro každého je to asi něco jiného. Pro mě je nejhorší udýchat ty dvě minuty, co hopsáme na ploše. To je hlavní. Každý trénink se cítím úplně jinak fyzicky i psychicky. Někdy to zvládnu úplně v pohodě, jindy nemůžu vůbec. Ale ten pocit při cvičení té sestavy je opravdu nechutný. Asi ani neznám horší pocit. Někdo je nervózní před závodem, já jsem ve stresu i při tréninku. Strašně se bojím toho pocitu, kdy mi bude na zvracení, nebudu moct a vůbec neucítím nohy. Někdo si může říct, co to je cvičit dvě minuty ale ten, kdo to nezažil, to nemůže nikdy pochopit.
Stalo se někdy, že byste kvůli nervozitě při závodu pokazily sestavu?
Nevím, jestli to bylo nervozitou, ale na mistrovství České republiky 2009 Haničce na chvíli vypadly kroky a my se úplně rozhodily. Ztratily jsme spoustu bodů a propadly jsme se až na čtvrté místo. Nikdy jsme jí to nezazlívaly, ale mrzelo nás to, protože jsme celý rok vyhrávaly všechny poháry a holky, které byly před námi, jsme celý rok porážely.
Lucie Pavelková s Hanou Volfovou a Bárou Trnkovou. Zdroj: Lucie Pavelková
Oběti za ten pocit stojí
Jelikož soutěžní trikoty odhalují velkou část těla, musíte mít stále dokonalou postavu. Jak se udržujete v kondici? Držíte nějaké diety?
Znám holky, které strašně jedly, ale vůbec netloustly. To bohužel není můj případ. Nepocházím z rodiny, kde bych měla krásnou postavu zadarmo. Ani teď přes veškerá cvičení a hodiny v posilovně si nemyslím, že mám postavu dokonalou. I hlavní trenérka mi říká, že bych měla zhubnout, aby se mi v sestavě ulehčilo. V kondici se udržuji po celý rok, trenérka nám dává dost do těla. Také se snažím jíst zdravě, ale to hodně často selhává.
Aerobik je stejně jako většina sportů, které lidé provozují na vrcholové úrovni, velice časově náročný a sportovec mu musí hodně obětovat. Neměla jste někdy chut´ s ním skončit?
Kvůli aerobiku jsem musela omezit různé chození ven po škole nebo třeba koníček, kterým pro mě byly mažoretky. Také mě vždycky štvalo, když se kamarádky domlouvaly, jak půjdou někam s klukama a večer na diskotéku a já věděla, že budu mezi tím dřít v posilovně a až přijdu domu, budu ráda, že si lehnu. Ale nikdy jsem toho nelitovala. Pocit vítězství, úspěchu a dobrých výsledků za všechny ty oběti stojí.
Kvůli přestupu Hanky Volfové do seniorek a zranění Báry Trnkové se váš tým rozpadl. Jak vidíte svou budoucnost v nově sestaveném týmu?
To, že skončilo období, kdy jsme s holkama závodily společně, je škoda. Na památku jsem si nechala vytetovat na zápěstí NLBH, což jsou první písmena našich jmen a také trenérky Nikoly Košacké. Teď tvořím tým s Kačkou Smíškovou a Kačkou Pálkovou. Zatím jsme obsadily čtvrté místo na poháru v Kladně a věřím, že naše výsledky se budou stále zlepšovat.