Miroslav Zikmund: muž, který se narodil pro cestování
Cestovatel a dobrodruh Miroslav Zikmund by na Štědrý den oslavil 103. narozeniny. Lidé si ho pamatují jako odvážného člověka, který si dokázal poradit – na cestách i poté, co se ocitl v nepřízni komunistů. Rád cestoval už odmalička. Svou první delší cestu podnikl v sedmnácti letech: to odjel spolu s mladším bratrem Josefem a jejich kamarádem vlakem na Podkarpatskou Rus. „Ohromně mě to inspirovalo. Poznal jsem, že svět je víc než jen okolí Plzně, kde jsem se narodil,“ vzpomínal Zikmund v rozhovoru pro web iDNES.cz.
Když mu bylo 28, podnikl se svým dobrým přítelem Jiří Hanzelkou výpravu do Afriky a Jižní Ameriky. Vyrazili v roce 1947 a na cestách strávili tři roky. O svých zážitcích a dobrodružstvích odvysílali přes 700 rozhlasových reportáží. Společně tehdy procestovali přes osmdesát zemí. „Jezdili jsme ven proto, abychom svět poznávali. Abychom o něm referovali,“ vysvětloval Zikmund. Tatra 87, s níž se vydali na svou první expedici, je k vidění v Národním technickém muzeu. Zikmund s Hanzelkou už na své první výpravě zažili spoustu dobrodružství: přenocovali v Egyptě na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires a v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři. A pokračovat ve výčtu jejich cest a zážitků by se dalo ještě dlouho.
Syn ho znal jen z knížek
Ačkoli měl Zikmund rodinu, doma moc nebýval. Jeho cestovatelská vášeň ho stále vedla do zahraničí. Oženil se v roce 1953 s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou, se kterou měl syna Miroslava. Ten si na otce pamatoval jako malý jen z knížek. „Tatínek byl doma dvakrát za dobu druhé cesty. Vnímal jsem to tak, že tatínek má svou práci někde jinde a nemůže se vrátit na počkání. Nebral jsem to jako nějakou újmu nebo strádání,“ svěřil se Miroslav Zikmund mladší v rozhovoru webu iDnes.cz. Když jeho matka Eva Mašková získala angažmá v Národním divadle, vychovávali ho prarodiče z maminčiny strany.
Druhou velkou cestu podnikli Hanzelka se Zikmundem již ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805. Výprava to byla ještě delší, mezi lety 1959–1964 projeli velký kus Asie a Oceánie. V letech 1963–1964 pak procestovali Sovětský svaz od východu k západu.
Nesměl cestovat ani publikovat
Miroslav Zikmund si zažil své s oběma totalitními režimy 20. století. Maturoval v roce 1938, po vzniku protektorátu Čechy a Morava nacisté uzavřeli české vysoké školy a Zikmund mohl svá studia dokončit až v roce 1946. „Když probíhal komunistický převrat v roce 1948, byli jsme v Kongu. Absolutně jsme nechápali, co se doma děje. Na svou první cestu jsme odjížděli půl roku před pučem,“ vzpomínal Zikmund. Na hranicích mezi Kongem a Ugandou se k nim dostávaly jenom neúplné zprávy.
Na konci 60. let se angažoval při pokusu o reformu komunistického systému, po srpnu 1968 a v následujícím období normalizace nesměl cestovat, veřejně vystupovat ani publikovat. „Miroslav Zikmund byl osobnost, na druhou stranu i neznámý člověk, protože nesměl publikovat, vlastně nesměl vůbec nic,“ vzpomínala na toto období jeho dobrá kamarádka Magdalena Preiningerová v rozhovoru pro CNN Prima News. Své postoje vůči režimu dal najevo i Jiří Hanzelka, který podepsal Chartu 77. Jejich knihy pak směly znovu začít vycházet až po Sametové revoluci.
Po roce 1989 oba slavní cestovatelé obdrželiřadu ocenění a vyznamenání. V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische a v roce 1999 jim prezidenta Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2014 pak prezident Miloš Zeman předal Zikmundovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Miroslav Zikmund žil ve svém domě ve Zlíně, poslední roky trávil v soukromí s životní partnerkou Marií Macalíkovou. Krátce před smrtí byl hospitalizovaný v Praze, zemřel ve středu 1. prosince.