Martin Straka: Na led si teď chodím odpočinout
Martin Straka na vánočním hokejovém turnaji fanoušků v Plzni foto: Tomáš Liška
Na akci Vánoce s Indiánem, která se během prosincové reprezentační přestávky konala před plzeňským stadionem, přišly zástupy lidí. Jak vnímáte nehynoucí zájem fanoušků navzdory odečtu bodů?
Plzeň byla vždycky hokejové město. Lidi jsou skvělí a dokáží podporovat „svý“ kluky čistě a srdečně. Navíc se sžili s indiánem a i to působí na atmosféru kolem hokeje.
Média ale často v minulosti kritizovala plzeňské fanoušky za vulgárnost. Co si o tom myslíte?
Jsem rád, že mohu říct – to bývalo. Na plzeňském stadionu se atmosféra velmi změnila. Nejvíce to bylo vidět a slyšet ve vypjatých dnech kolem odebrání bodů, kde nepadla jediná invektiva namířená na APK nebo na svaz. I Česká televize uznala vyspělost a korektnost našeho publika.
Jak se dá vůbec skloubit funkce kapitána týmu, generálního manažera a většinového vlastníka klubu?
Na jednoho je to trochu velká porce. Proto máme ale tým lidí, kde každý má své povinnosti a svoji odpovědnost. Ale moc času mi opravdu nezbývá. A když nějaký čas mám, snažím se být s rodinou.
Takže si pak možná na led chodíte vyčistit hlavu a odreagovat se. Není to tak?
Ano, přesně tak. V současné vyhrocené situaci si jdu na led opravdu tak trochu odpočinout. Myslím jenom na to, co mám rád. Na hokej.
Zatímco v NHL jste se hodně nacestoval, v české lize jste nehrál nikdy za jiný klub než za Plzeň. To vás to nikdy nelákalo jinam?
Je to „moje“ město, jsem tu št´astnej a jsem tu doma. Plzeň mi moc dala. Začátek mojí kariéry je s ní svázaný a i díky Plzni jsem prožil to, co jsem prožil. Jsem zkrátka velký patriot.
Smlouvu v Plzni podepisujete pro jistotu jenom na rok dopředu, ale při pohledu na vaše statistiky se těžko věří, že byste měl v dohledné době končit. Jak se letos na ledě cítíte?
Každý rok je náročnější a náročnější. Ne na motivaci, ale na zdravotní stav. Po loňském martýriu s únavovou zlomeninou, jsem zase letos laboroval s kolenem. To je nepříjemné a bolestivé. Po operaci se to velmi zlepšilo.
Je obdivuhodné, jak rychle jste dal zpátky dopořádku a dostal se zpátky do formy…
Víte, žádný hokejista nebo vrcholový sportovec obecně vám v 38 letech neřekne, že je všechno v pořádku. Ale protože už svoje tělo dobře znáte, víte, že mu musíte dát to, co potřebuje, jinak je problém.
Je o vás známo, že dáváte v týmu prostor mladým odchovancům, je to také recept, jak z těchto kluků vychovat dobré hokejisty?
Tak kromě toho, že jsou ekonomicky výhodnější než průměrní dospělí hokejisté, je to také důkaz toho, že se v Plzni snažíme s mládeží pracovat velmi intenzivně. Vysvětlujeme malým a mladým hráčům, že důležitý je čestný přístup k sobě samému. To je základ úspěchu.
Takže co musí splňovat takový junior, aby se dostal do A týmu?
Hlavní je skromnost a trpělivost. Ale na druhou stranu i seběvědomí a sebejistota, která ovšem musí vycházet z poctivé práce ve škole i v tréninku. A když se k tomu přidá i talent, pak má takový hráč místo v „áčku“ jisté.
Příkladem může být vycházející hvězda dvacetiletého Jana Kováře, který se už podíval do reprezentačního áčka, co říkáte na jeho kariéru?
Kovi se ohromě zlepšil. A myslím, že právě na něm je vidět, že srovná-li si hráč v hlavě to, co chce, přidá k tomu pracovitost, svědomitost a cíl, je jeho cesta jasná.
V Plzni se už mihnul i další místní odchovanec Petr Sýkora, je ještě někdo, koho byste tu po návratu z ciziny rád viděl? Co například Jaroslav Špaček?
Jardu bych samozřejmě v Plzni uvítal velmi rád, je výtečný bek, ale musíme počkat. Protože má ještě 2 roky kontrakt v NHL.