Maraton psaní dopisů: jak může pošta pomoct politickým vězňům získat svobodu
Lidský život je občas možné změnit k lepšímu i od stolu – s pomocí papíru a pera. S touto myšlenkou se už v roce 1961 zrodila celosvětová akce Maraton psaní dopisů. V České republice ji pořádá organizace Amnesty International, letošní ročník se konal v Praze mezi 10. a 18. prosincem. Organizátoři věří, že velký objem dopisů, které náhle přijdou zodpovědným politikům, úřadům či soudcům v zemích, kde se porušují lidská práva, může leccos změnit. „Když už nic, tak je tím množstvím dopisů alespoň otravujeme,“ vysvětluje ředitel české pobočky Amnesty International Mark Martin. Dopisy, kterých vloni lidé po celém světě v rámci akce napsali 3,5 milionu, upozorňují na konkrétní případy bezpráví. A mají i konkrétní výsledky.
Mimo jiné dávají vybraným obětem najevo, že mají podporu okolí. „Jednou z osob, kterou jsme takto podporovali, byl i běloruský aktivista Ales Bjaljacki. Stát ho uvěznil po vykonstruovaném procesu za daňové úniky,“ vypráví Martin. Bjaljackého, ředitele největší běloruské lidskoprávní organizace Vjasna, soudy nakonec roku 2014 po třech letech propustily. „Když poté přijel do Čech, hovořili jsme spolu. Byl nadšen, že lidé psali na jeho obhajobu,“ dodává Martin. Alespoň symbolickým vyjadřováním podpory pomáhá tato solidární akce více než padesát let lidem z celého světa, kterým jejich země odepírá základní lidská práva.
Od Havla po součastnost
V rámci akce může dopis napsat kdokoliv, kdo chce pomoci s ochranou lidských práv. „Napsal jsem bangladéšské vládě dopis na obhajobu zavražděného Xulhaze Mannana z Bangladéše. Založil časopis pro sexuální menšiny a byl podezřelý z homosexuality. Proto ho zabili členové extremistické skupiny. Usvědčuje je dostatek důkazů, kamerových záznamů i svědků, přesto policie případ neřeší. Takové bezpráví by se nemělo přehlížet,“ myslí si účastník akce Daniel Bedrníček(25).
Ani Mark Martin si však netroufá odhadnout, u kolika obětí se díky podobným akcím reálně zlepšila jejich situace. „Víme samozřejmě, že například čínské vládě je jedno, co do dopisů píšeme. Ale pokud alespoň v některých případech dojde byt´ po letech ke změně, má akce smysl,“ myslí si. Za příklad dává prvního českého prezidenta Václava Havla. Ten byl na přelomu 70. a 80. let v Československu vězněn a dostával díky Amnesty International dopisy z celého světa. Sám Havel později říkal, že nebýt projektu, byl by ve vězení zřejmě déle a v horších podmínkách. Některé příběhy současných vězňů či obětí násilných režimů se mohou skrze zájem Amnesty International dostat do médií. Vzniká tak větší společenský tlak na vlády zemí a odpovědné orgány.
Nelidské jednání kvůli vyznání
Účastníci Maratonu psaním dopisů zejména sice usilují o propuštění lidí, kteří jsou neprávem věznění, ne vždy se ale skutečně podaří dosáhnout přerušení výkonu trestu. Přinejmenším se ale mohou zlepšit podmínky, ve kterých konkrétní vězni žijí. Postihnuti nejsou jen aktivisté, ale i obyčejní lidé, kteří například vyznávají odlišnou víru nebo mají jinou barvu kůže. U vražd, kterým z různých důvodů policie nevěnuje pozornost, se Amnesty International snaží o zajištění spravedlnosti a o podporu pro pozůstalé.
