Mám rád, když mladí místo natahování ruky nejdřív předvedou, co umí, říká „otec“ Letní žurnalistické školy
Jak se za těch šestnáct let proměnila výchova novinářů v Česku?
Mám pocit, že se od teorie ne mílovými, ale nepatrnými krůčky přechází k praxi. Pocit´ují to studenti novinařiny, kterých se ptám. Jezdí k nám z různých českých, ale i slovenských žurnalistických oborů.
Jaký přístup k Letní žurnalistické škole mají mediální katedry?
Zpočátku nás jejich studenti téměř ignorovali, jezdili sem z jiných oborů a středoškoláci. Žurnalisté se k nám přihlásili až ve třetím nebo čtvrtém ročníku. Od té doby přijíždějí pravidelně. Fakulty nás už také berou vážně a potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že některým našim absolventům usnadnil náš diplom přijetí na vysokou školu na žurnalistiku.
Myslíte, že Letní žurnalistická škola výrazně ovlivnila směřování novinářů v Česku?
To je smělá otázka, jestli výrazně. Když to vezmu čistě kvantitativně, třeba v redakci zpravodajství České televize jsme měli osm lidí, kteří byli na Letní žurnalistické škole minimálně jednou, někteří vícekrát. V redakcích Českého rozhlasu bylo řádově deset našich absolventů. A takhle bych mohl pokračovat. Tato čísla beru jako úspěch. Dá se říct, že děláme jeden z projektů, který se podílí na tom, že část lidí, která jím projde, se stane úspěšnými novináři. Přesný podíl by ale musel prokázat průzkum.
Mladí jsou náchylnější na podléhání nabídkám
Mnoho českých médií v současnosti vlastní oligarchové. Jak to podle vás ovlivňuje směřování a profesní růst novinářů?
Samozřejmě tam vliv bude. U mladých vidím jedno nebezpečí a všiml jsem si ho i u kolegů v týmu. Mladí jsou možná náchylnější na podléhání různým nabídkám. Ty jsou třeba finančně nebo kariérně zajímavé. Přijali by je, protože by to byla výzva, ale podcenili by ten střet zájmů. Musíme ale rozlišovat mezi jednotlivými oligarchy vlastnícími média a všímat si i jejich chování. Křetínský, Kellner, Bakala, Babiš, každý se chová jinak. Někdo má politickou ambici, jiný ne. Někdo je schopen jít do pozadí, aby očistil to médium, když je proti němu vedena kampaň. At´ už oprávněně nebo neoprávněně.
Co pro vás v kontextu proměny vlastnické struktury znamená svoboda médií?
Pro mě je svoboda velká hodnota, protože jsem zakusil život za „tím drátem“. Samozřejmě mediální svoboda je součástí té celkové. Nebude-li celková, nebude ani mediální. Svoboda společnosti začne ztrácet na své kvalitě a brzy zanikne, pokud nebudou svobodná média. Je velmi důležité, aby měli novináři nad sebou jakýsi Damoklův meč etického kodexu redakce, svých vlastních etických hodnot a zákonů jako takových, ale všechno ostatní musí být možné, protože to je v zájmu společnosti. Čili jsou tu dané mantinely.
Jaké mantinely máte na mysli?
Svoboda a demokracie přeci neznamená, že si dělám, co chci. Můžu si dělat, co chci, ale aniž bych omezil práva někoho druhého. Když přestoupím tu hranici, musím nést následky. Ne zbaběle utíkat, ale prostě to přijmout. Pokud se naučíme to přijmout, v té chvíli je společnost dospělá. A česká společnost není dospělá.
Vysočina-news mělo být tréninkové hřiště
Mělo založení zpravodajského webu Vysočina-news spojitost s Letní žurnalistickou školou? Přeci jen jste hlavním povoláním učitel…
Letní škola byla impuls, že jsme po asi třech letech fungování osamostatnili portál, který byl původně pod hlavičkou televize HBin (havlíčkobrodská kabelová televize, pozn. red.). Bylo to, tuším, v roce 2006. Změnili jsme také název. Prvotní nápad byl, že to bude tréninkové hřiště pro účastníky Letní žurnalistické školy a další zájemce z Vysočiny. Nějakou dobu to fungovalo, ale poslední roky zájem o publikování článků na portále opadl.
Čím si to vysvětlujete?
Čím dál častěji se studenti ptají, kolik jim za to zaplatím. Já jim odpovídám, že do úpravy jejich článku vkládám svou práci a svůj čas zadarmo. Přeci dokud nenapíšete pět set nebo tisíc článků, nemůžete si říct o peníze. Mám rád mladé lidi, kteří takhle nejdou a nenatahují jednu nebo dokonce obě ruce, ale nejdřív řeknou: ‚Já něco předvedu a pak se budeme bavit, co za to.‘
Vůči koronaviru jsem se obrnil
Jak koronavirus ovlivnil přípravy na 16. ročník?
Nakonec školu ovlivnil jen tak, že nemohli přijet pravidelní účastníci z Ukrajiny, nepustili je sem. A nepřijelo pár dalších lidí, kteří bydlí s prarodiči. Psali, že se přihlásí příští rok. Respektoval jsem to, i když mi to přišlo zbytečné. Přípravy ovlivnil tak, že jsme museli počítat s různými variantami a hlídat si podmínky. Měli jsme několik scénářů. Stále jsme sledovali nařízení – kolik lidí, jestli roušky a tak dále.
Bál jste se, že se Letní žurnalistická škola letos kvůli koronaviru třeba neuskuteční?
Přiznávám, že jsem se nebál. Možná je souvislost, jak jsme se bavili o té svobodě, že jsem se za těch 30 let naučil maximálně využívat všech příležitostí, které jsou. Vůči těm informacím z médií jsem se obrnil. Paradoxně se báli moji kolegové. Já jsem byl celou dobu optimista. Koronavirus musíme brát jen jako ztížené podmínky.
Jak se projevoval strach kolegů?
Začátkem dubna mi začali psát, že se musíme připravit i na online variantu. Na tu se moc připravovat nemusíme, my ji de facto děláme (všechny debaty se živě streamují, pozn. red.). Šlo spíš o to, že by byl nesmysl zvát sem hosty, kteří by debatovali před virtuálním publikem. V našich debatách jde o interakci, diváci se hostů mohou ptát.
Jak nyní zpětně hodnotíte letošní ročník z hlediska pandemie?
Samozřejmě jsem si oddechl, že se nám ta hysterie do značné míry vyhnula a nemuseli jsme ani v průběhu, ani následně kromě základních opatření nic řešit. Na druhou stranu začaly práce na dalším ročníku a vzhledem k situaci, která kolem covidu panuje, nás to bude nejspíš nějak limitovat i do budoucna.
