Kriminální případy lidi fascinují. Čím jsou brutálnější, tím lepší, potvrzuje se
Bývalá vychovatelka vězňů Tereza Prošková (22) se v únoru 2019 rozhodla založit si na Instagramu stránku s názvem Insta Crime Blog. „Chtěla jsem ukázat, že kromě sluníčkového světa existuje i odvrácená část lidské společnosti,” vysvětluje. Na sociální sít´ přidává příspěvky, které se týkají soudních procesů, kriminálních případů a zahraničních i lokálních vrahů. Nejdůležitější jsou podle ní vždy fotografie, které lákají nejvíce lidí. Všechny snímky i informace, které Prošková přidává na sítě, jsou volně dostupné na internetu. I když přiznává, že to často připomíná dark web (obsah, který běžné vyhledávače neidexují; nacházejí se zde stránky s ilegálním obsahem, pozn. red), protože některé fotografie a videa vyobrazují například nekrofilii nebo dětskou pornografii. Stále jsou ale volně dostupné na normálním prohlížeči a k jejich vyhledávání není nutné mít speciální sít´ s názvem Tor, jako je tomu u dark webu a deep webu. „Uživatelé mi často píšou i do soukromé zprávy, at´ jim pošlu více detailních fotografií z míst činu a z pitev,” vypráví Prošková. Dodává, že dříve na vyžádání fotografie posílala, ale s přibývajícím počtem sledovatelů to už nestíhá.
• Jiří Straka (50) jinak známý jako spartakiádní vrah. Na jaře 1985 před spartakiádou zavraždil tři mladé dívky a byl obviněn z dvou pokusů o vraždu, tří loupeží a pěti krádeží. Jeho zločiny byly motivovány sexuálně i loupežně. V současné době je na svobodě a žije pod tajnou identitou.
• Ladislav Hojer (†28) byl sadistický sériový vrah a kanibal, který v letech 1978 až 1981 zavraždil pět žen. Popravili ho ve věznici Pankrác.
• Petr Zelenka (43) pracoval jako zdravotník v havlíčkobrodské nemocnici. V roce 2006 zabil sedm svých pacientů, kterým záměrně píchal heparin (prostředek snižující srážlivost krve, pozn. red.). Odpykává si doživotní trest a o podmíněné propuštění si může zažádat v roce 2038.
• Hubert Pilčík (†60) převáděl během padesátých let zájemce přes hranice na Západ. Na odlehlých místech zavraždil nejméně pět obětí, které rovněž okradl. Podle motivu případu byla natočena jedna epizoda seriálu Třicet případů majora Zemana (1974) s názvem Bestie.
Společnost přitahují zabijáci
Veřejnost byla kriminálními případy a vrahy vždy fascinovaná. Filmy jako Mlčení jehňátek (1991) nebo Sedm (1995), kde jsou vyobrazeni psychopatičtí a sadističtí vrazi, se staly doslova kultovní záležitostí. Už v 19. století vznikaly v zahraničí noviny, které byly zaměřené na kriminální zločiny, jako třeba The Illustrated Police News of London. Pomocí ilustrovaných obrázků informovaly například o tajemném vrahu Jacku Rozparovači a jeho modu operandi (způsob, jakým vrah usmrtil svou obět´, pozn. red.).
V současnosti se tyto informační články přesunuly na internet. „Lidskou společnost na vrazích přitahuje jejich tajemnost a zvláštnost. Jak vykonávají moc nad jinými a rozhodují o životě a smrti. Zlo a brutalita vždy fascinují,” řekl psycholog PhDr. Karel Netík, CSc. (71) pro web o umění a životním stylu Sanquis. Studentka politologie Kristýna Zajícová (20) přiznává, že i ona se o toto téma ve svém volném čase zajímá. „Je to mysteriózní. Ty případy jsou odstrašujícím příkladem něčeho, co by se nemělo ve společnosti dít,” myslí si. Příkladem je i Jiří Kajínek, který byl v roce 1998 odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy. V roce 2017 mu ale prezident Miloš Zeman udělil milost a z Kajínka se rázem stala lidová celebrita.
Zločinecká tématika i na Netflixu
Na oblibu zločinů a kriminálníků ve společnosti začaly reagovat i producenti. Například i v Česku oblíbená streamovací služba Netflix. Ta vyrábí vlastní dokumenty o vrazích nebo nevyřešených úmrtích. Příkladem jsou dokumentární série o různých zabijácích, kteří přiznávají svou vinu s názvem Já jsem vrah nebo Rozhovory s vrahem: Výpověď Teda Bundyho. To byl americký sériový vrah a nekrofil s narcistními sklony, který byl zároveň vystudovaným psychologem. Téměř deset let popíral jakoukoliv vinu, až se nakonec přiznal k více než třiceti vraždám mladých dívek a žen. „Bundy podle mě patří k nejzajímavějším sériovým vrahům. Byl okouzlující a ve společnosti se choval normálně. Je to děsivé, protože někdo jako on může být kdokoliv kolem nás,” říká Zajícová.
Přílišné medializování zločinů může ale podle odborníků vést k děsivým důsledkům. „Jakmile je nějaký masový čin zmedializovaný, do několika hodin vznikne i třináct napodobenin,” řekl na nedávné přednášce Psychologie masových vrahů psychopatolog PhDr. Andrej Drbohlav (40). Tedy: podobný čin poté ve světě zopakuje třináct lidí. Toto tvrzení se ale týká hlavně masových vrahů. Mnoho lidí mimochodem směšuje pojem masový a sériový vrah. Je v tom ale rozdíl. Zatímco masoví vrazi zabijí na jednom místě v jeden čas více lidí, sérioví vraždí v různých časových intervalech na různých místech dvě a více obětí.
Bývalá vychovatelka vězňů Prošková dodává, že pokud nějaký brutální čin díky široké medializaciuvidí nějaký labilní člověk, může si říct ‚chtěl bych být také takhle známý‘ a spáchá to, co viděl v televizi. Právě v tom tkví nebezpečí přílišné medializace zločinů. „Na jednu stranu je dobře, že se o to lidé zajímají, ale na druhou stranu je důležité, aby se o to zajímali spíše zdraví a rozumní lidé,” myslí si Prošková.
