Informací o Evropské unii je všude dost, říká europoslanec Jan Zahradil
Je podle Vás dění v Evropské unii naší domácí záležitostí?
Spíš než ‚je‘ lze říci ‚mělo by být‘.
Proč?
To, co se děje v Evropské unii, co připraví a schválí Evropská komise nebo Evropský parlament, ovlivňuje život lidí v členských zemích EU mnohdy více, než domácí politika.
Měla by být tedy témata týkající se EU řazena v médiích do domácí rubriky? Je to až takto blízké?
To je asi jedno, jak to bude v médiích řazeno. Hlavní je, aby si to vůbec někdo přečetl.
Proč je v Čehách zakořeněn negativní pohled na ‚zlý‘ Brusel, který nám už zase něco nařizuje?
Myslím, že Češi nemají dobrou zkušenost s fungováním v nadnárodních celcích.
Jakto?
Je to součástí naší historické paměti již od Rakouska-Uherska. Vstup do EU byl jakousi symbolickou tečkou za naším nedobrovolným pobytem v sovětském impériu, byla s ním spojována přehnaná očekávání, ovšem žádný ráj na zemi se po něm nedostavil.
Právě naopak…
Ano, Unie se nyní potácí ve strukturální i ekonomické krizi. A mnohé reakce evropských lídrů — bohužel — nejsou svým tónem a obsahem příliš vzdáleny od toho, co nám kdysi předváděli různí straničtí tajemníci. Skepse je tedy do jisté míry pochopitelná.
A není to i tím, že nebyl Čechům poskytnut dostatek informací o fungování Evropské unie a proto evropskému dění moc nerozumí?
Kdo chce informace o EU mít, najde si je. Je jich všude dost, v tištěných i elektronických médiích. Ovšem je patrno, že to zajímá jen menšinovou část obyvatel.
Lze to podle vás nějak zlepšit?
Evropské instituce se pokouší tuto, pro ně nepříznivou situaci zvrátit pomocí různých drahých propagačních kampaní, většinou s žalostným výsledkem. Tudy cesta nevede.
Tak jak tedy udělat EU pro lidi přístupnější a možná i srozumitelnější?
Je třeba říkat pravdu, mluvit normálním jazykem, přestat lakovat věci narůžovo. To i v EU umí málokdo. Navíc chybí univerzální komunikační prostředek – jazyk. Chybí evropská identita, apolečné veřejné mínění, koneckonců i evropský lid. Bez těchto atributů, které ovšem nejdou nadirigovat seshora, se těžko celoevropská témata v informační konkurenci prosadí.
A když to tedy převedeme do českého prostředí, je to i chyba tuzemských médií, že málo informují nebo dávají přednost pro ně zajímavějším tématům?
Česká média to sice neumí, a nejen pokud jde o informování o EU, ale to není hlavní problém. Myslím, že zcela platí odpověd´z předchozí otázky.
Neumí? Ale třeba o výši poslaneckých platů a různých náhrad informují docela dobře… A lidi to zajímá.
To souvisí s celkovým stavem médií, s jejich sledovaností a prodejností. Negativní nebo bulvární zpráva má prostě vždy větší dosah než něco pozitivního, vlastně nudného. Média tedy ve snaze obstát na trhu na nás chrlí poněkud pokřivený obraz světa, plný katastrof, špatných zpráv a senzačních kauz.
Je tento nezájem o evropské dění českým specifikem nebo se objevuje i u občanů jiných členských států?
Je to celoevropský jev. Účast ve volbách do Evropského parlamentu od roku 1979 setrvale klesá. Národní politika je zkrátka lidem pořád bližší, lépe se v ní orientují. Evropská integrace je do značné míry záležitostí elit, nikoliv širokých vrstev populace.
Češi nadávaji na EU a dokonce to dospělo do té míry, že se objevují hlasy, které žádají vystoupení ČR z EU. Myslíte si, že kdyby bylo nyní vypsáno toto referendum, že by lidé ‚dodrželi‘ slovo a opravdu by hlasovali pro vystoupení nebo by to ‚vyšumělo‘?
Myslím, že bychom si ani nyní vystoupení z EU neodhlasovali, kromě toho si myslím, že takové referendum by nemělo smysl, protože to není reálné. Jiné by to bylo třeba u referenda o vstupu do eurozóny, to smysl má. Podporuji myšlenku, že by si lidé měli sami zvolit, zda chtějí vyměnit českou korunu za euro. Zde jsem přesvědčen, že jednotnou měnu by v současné situaci lidé odmítli.