Mladý hráč pozemního hokeje chce najít štěstí za hranicemi
Jak je možné, že působíte ve třech týmech najednou?
Stále nastupuji za dorost, kam věkově patřím a ve stejném klubu hraji už od čtrnácti let s muži. Bylo jich málo, a tak museli kádr doplnit i někým mladším. No a já jsem patřil asi k těm lepším, tak mě vybrali. K tomu jsem zařazený do širšího výběru na reprezentaci naší země a chodím trénovat i tam.
Byl nějaký problém s přestupem k mužům? Není tam třeba nějaká věková hranice?
Není, je jen hranice kdy už se nemůže hrát za dorost, což bude nově od příští sezóny do 18 let, pak už je možné nastupovat pouze za muže. My tam máme dobrou partu, takže s tím přestupem žádný problém nebyl. Záhul jsem nedostával, ale ze začátku jsem se styděl, protože jsem jich spoustu neznal.
Působil jste v reprezentaci České republiky na Mistrovství Evropy do 16 let v Barceloně. Jaké to bylo hrát v českých barvách?
Byla to samozřejmě velká čest. A já si to opravdu užíval, i když jsem měl i trochu trému. Hráli jsme v A skupině, ale neuspěli jsme a spadli do skupiny B. To bylo samozřejmě obrovské zklamání, ale i tak jsem byl rád, že jsem tam mohl být. Nyní doufám, že se dostanu do reprezentace mužů. Už jsem s nimi v letošní sezóně odehrál pár přátelských utkání, tak jsem se snad osvědčil.
Byla účast na takto velkém turnaji váš zatím nejlepší hokejový zážitek?
Nejvíc si zatím cením toho, že se nám podařilo s klubem Profesor třikrát za sebou vyhrát Mistrovství České republiky v hale s dorostem. S muži je to zase z předminulé sezony druhé místo v extralize. Reprezentovat bylo skvělé, ale vzhledem k výsledku to řadím až za tyto úspěchy.
Kolikrát týdně máte tréninky a zápasy?
Každý den. Teď mi to opravdu vychází, že je mám šestkrát týdně a k tomu zápasy. Těmi mám většinou celé víkendy zaplněné. Třeba teď mám až do konce června jen tři volné dny. Chodím na tréninky reprezentace, dorostu, mužů a ještě jsem asistent trenéra žáků, což je asi šest mých plus dva kde s tím jen pomáhám.
Jak to zvládáte se školou a co plány do budoucna?
Hokej je trochu v popředí všeho, ale že bych kvůli tomu zatahoval školu to zase úplně ne. Procházím v ní, asi takhle bych to řekl. Vzhledem k tomu, že v dnešní době bych se hraním neuživil, tak určitě plánuju jít na vysokou a to na České Vysoké Učení Technické v Praze obor architektura a stavebnictví.
Dá se pozemním hokejem uživit?
Třeba v Německu nebo Holandsku ano. V těchto zemích už je tento sport na vyšší úrovni, ale pořád to člověku nestačí, aby nemusel dělat ještě něco. Chtěl bych se dostat do zahraničí a stát se vrcholovým sportovcem.
Nevadí vám, že nemáte čas téměř na nic jiného?
Naštěstí se nikdy nestalo, že by se mi tréninky nebo zápasy křížily s nějakou událostí, na které bych musel nebo chtěl být. Občas mě mrzí, že nemám tolik času na přátele, ale nikdy jsem se kvůli tomu na hokej vykašlat nechtěl. Beru to tak, že člověk pro svůj sen prostě něco obětovat musí.
