Handicapovaný atlet Dvořák: Snad vylepším národní rekord a pojedu na paralympiádu
Jako dítě strávil Martin Dvořák hodně času po nemocnicích a absolvoval několik operací, aby vůbec mohl chodit. Trpí totiž dětskou obrnou, která zapříčinila, že má omezenou hybnost dolních končetin. Běhat sice nemůže, chodit bez pomoci ale ano. „Můžu být rád za to, že jsem na tom takhle dobře. Taky jsem mohl skončit na vozíčku,“ říká na úvod rozhovoru.
Atletice se věnujete od jedenácti let. Jak jste se k ní dostal?
Jako malý jsem po operacích jezdil do Teplic do lázní. Při těchto různých institucích, jako je Jedličkův ústav nebo lázně, existují sportovní kluby a tam si mě vlastně vybrali. Dělal jsem i cyklistiku, ale ta byla časově náročná. Navíc atletika mě opravdu bavila a trenéři mi říkali, že by to mohl být pro mě ten správný směr.
A to se nakonec i ukázalo, protože jste ve vrhu koulí získal bronz z evropského šampionátu a navíc jste držitelem národního rekordu…
V tomhle je atletika zvláštní. Podaří se vám jeden odvrh a s ním přijde spousta dobrých věcí. V tomto případě to byl osobní i národní rekord (705 cm, pozn. red.), první medaile z vrcholné akce a splněný kvalifikační limit na mistrovství světa. Zda se na něj dostanu však ještě není jisté. Každopádně to byla odměna za vytrvalost.
Co myslíte tím, že není jisté zda se dostanete na MS?
Hod, za který jsem bral bronz, mi umožňuje start na letošním MS. Český svaz ale požaduje lepší výkon, protože chtějí, abychom byli konkurenceschopní, když už někam jedeme. Musím tedy přidat.
Dosahujete aktuálně na tyto limity?
Přes zimu jsem se, myslím, hodně zlepšil. Standardně se trefuji přes sedm metrů. Tréninky ale nemají vypovídající hodnotu, protože v nich nemám soupeře, takže nejsem schopný podat takový výkon jako v závodě. Pouze se na nich otestuji a pak si budu moci určit cíle. Předběžně bych ale do konce roku chtěl kouli vrhat do vzdálenosti osm a půl metru a o rok později ještě o metr dál. Pak bych se snad dostal i na paralympiádu.
Která je, předpokládám, vaším cílem a snem?
Bezesporu. Chtěl bych se dostat do Ria, ale pokud to nevyjde, tak samozřejmě na jakoukoli další. Hlavně si jednou užít tu atmosféru. Kdyby k tomu byla i medaile, tak už by to bylo naprosto úžasné.
Jako držitel národního rekordu byste se mohl dostat už do Brazílie. Pokud vás do té doby někdo nepřehodí.
Doufejme, že o národní rekord nepřijdu a naopak, že ho ještě vylepším. Tuhle sezónu bych chtěl pojmout jako přípravnou před paralympiádou. Říká se, že na ní by se měli dostat všichni do osmého místa na MS. Tak snad to vyjde.
