Glosa: Mlátička Ondráček se bojí výprasku. A přitom by stačila obyčejná omluva
Déle ho Češi dohlížet na bezpečnostní složky nenechali. Vyšli proti němu demonstrovat do ulic s jasným argumentem: Proč by měl na českou policii dohlížet někdo, kdo před lety bil protestující studenty? Zdeněk Ondráček se v lednu 1989 aktivně účastnil Palachova týdne – jako příslušník Sboru národní bezpečnosti.
To by ještě nebyl ten největší problém. V mládí dělá chyby spousta lidí, at´ už sebehorší. Ondráčkovi bylo v lednu 1989 teprve devatenáct let, ovšem komunismu byl bezmezně oddaný. Což mu ostatně zůstalo dodneška. Horší ale je, jak tento bývalý „esenbák“ neustále omlouvá to, co se během Palachova týdne a pozdější sametové revoluce dělo. Je přesvědčen, že mlácení lidí bylo naprosto v pořádku – vše přeci bylo v souladu se zákonem a navíc šlo o rozkaz. A rozkazy se musí plnit… I přes své přesvědčení ale snad sám tuší, že úplně v pořádku to nebylo a není. Teď sám říká, že se bojí lynčování. Svou rezignaci odůvodnil právě tím, že se bojí o své zdraví a rodinu.
Zdeněk Ondráček byl dlouho veřejnosti spíše neznámý. Po sametové revoluci působil až do roku 2011 u policie. Vyšetřoval korupční podvody a finanční kriminalitu. Vedl například vyšetřování pražské kauzy Opencard. Poté se dal na politiku a v minulém volebním období vedl čtyři roky v komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby (BIS). Již tehdy prohlašoval, že ve svém působení v SNB nevidí problém. Ondráčkovo dohlížení na BIS ještě Češi přetrpěli, jeho zvolení předsedou komise pro kontrolu GIBS už ne.
Těžko říct, zda by mu v očích veřejnosti pomohla upřímná lítost. Obyčejná veřejná omluva totiž dokáže mnohé spravit. Jak by to dopadlo, to se ale nikdy nedozvíme. Ondráček se neomlouvá. Místo toho s pohrdáním mluví o demokracii a tisíce demonstrantů označuje za pouhé „křiklouny. Inu – co se v mládí naučíš…
