Demokracie v Rusku je jen na oko, tvrdí emigranti
Proč jste se odstěhovali z Ruska?
Irina: Chtěli jsme se cítit více v bezpečí. Bydleli jsme na sídlišti v Petrohradu, ne v centru, ale ani na okraji. Ve večerních hodinách se venku ale nedalo chodit. Několikrát mě na ulici přepadli. Na zastávce v metru mi někdo sebral mobil z ruky a utekl pryč. Manžela dvakrát zbili a ukradli mu peníze. Moji maminku taky několikrát napadli, jednou skončila i v nemocnici.
Je celé město takhle nebezpečné?
Irina: V centru, kde je více lidí, se budete cítit více v bezpečí, než někde na okraji. Ale třeba děti by měly v Rusku vždy chodit po ulicích s rodiči, aby se jim něco nestalo.
Jak se řeší například krádeže či jiné trestné činy?
Irina: Jednou, když mi ukradli kabelku, jsme šli na policii. Dostala jsem potvrzení, že jsem byla okradena. Díky tomu jsem měla přednost při zařizování nových dokladů. To je asi celý efekt, který nahlášení na policii má.
Sergej: Když se ztratí dítě a nahlásíte to na policii, tak se nic neděje. Tady v Česku o problému ví celá země, ale v Rusku vám řeknou, že se dítě zbláznilo a uteklo od vás.
Proč jste si vybrali zrovna Českou republiku?
Irina: Původně jsme si mysleli, že bychom se přestěhovali do Německa. Mám tam hodně vzdálených příbuzných a Sergej má vystudovanou němčinu na univerzitě. V Německu to je však tak, že cizinec navždy zůstane cizincem. V Česku takový pocit nemám. Nakonec se první přestěhovali Sergejovi rodiče a my po nich.
Irino, vaši rodiče se přestěhovat nechtěli, když měli podobné zkušenosti s přepadením?
Irina: Moji rodiče se odstěhovali na jih Ruska k Černému moři. Oni ale odešli především za lepším počasím, protože to je v Petrohradu opravdu špatné. Skoro celý rok je šedé nebe a sluníčko svítí jen velmi málo, což není moc vhodné pro zdraví. To byl další z důvodů našeho stěhování.
Sledujete stále situaci v Rusku? Co říkáte například na to, že budou všichni sportovci na Olympijských hrách v Soči monitorováni?
Sergej: Já situaci v Rusku sleduji přes sociální sít´ podobnou Facebooku, která se jmenuje V kontaktu. Tam lidé mohou sdílet různé články z médií o současném dění nebo o nových zákonech. Co se nedozvíme tímhle způsobem, dozvíme se přímo od lidí. Přes jednoho známého jsem se například doslechl, že Soči bude od sedmého ledna pro obyčejné občany Ruska uzavřeno. Prý budou vytvořeny kontrolní zóny a bude potřeba speciální povolení ke vstupu. Budou tam jen „vzdělanější“ lidé, aby turisté viděli jen to nejlepší. Taková iluze.
Jaký na to máte názor?
Sergej: Je neuvěřitelné, že politici dokáží oblbovat celý národ. Totalitní režim v Rusku zůstává, i když na oko vypadá hodně demokraticky. Jediné, co se mění, jsou tváře.
Pokud je Rusko opravdu tak hrozné, proč se z něj nestěhuje více lidí?
Sergej: Lidé se bojí udělat krok. Narodíte se v Rusku, kde máte rodinu, známé, zkrátka celý svůj život. Najednou musíte změnit vše kolem sebe. Z toho jde samozřejmě strach. Navíc není komfortní jen tak si sbalit věci a odstěhovat se. Teď už jsme v Česku přes čtyři roky a sám se divím, že jsme do toho vůbec šli. Rozhodně bych se už nikdy nikam stěhovat nechtěl.
Takže vás nenapadlo, že byste se někdy vrátili?
Sergej: Rozhodně ne, my už zpět nechceme.
Irina: Pamatuju si, že jsme jednou na cizinecké policii dostávali prodloužení víza a nějak se to opozdilo. Sergejův tatínek říkal, že pokud ho nedostaneme, tak musíme vymyslet, kam pojedeme dál. Jedna z variant byla Kanada, ale do Ruska bychom se už nevrátili. Jak říkal Sergej, už se nikam stěhovat nechceme.
