Chovatelé, kteří zvířata přešlechtí, nejsou o nic lepší než množitelé, říká majitelka psů
Váš pes Eliot pocházel z množírny. Měla jste s takovými zvířaty předchozí zkušenost?
Ano, už několik let se snažím například přednáškami bojovat proti množitelům. To jsou lidé, kteří ve velkém rozmnožují vybraná plemena zvířat, nejčastěji psů, čistě za účelem zisku. Nevěnují proto zvířatům potřebnou péči, naopak je mnohdy nechávají zavřené v kotcích ve vlastních výkalech a nevhodně je mezi sebou kříží, čímž jim způsobují vrozené zdravotní problémy. Také poskytuji dočasnou péči psům, kteří nemají domov, potřebují intenzivní péči a třeba jim i hrozí utracení. Snažím se je naučit základním návykům jako chození na vodítku a socializovat je, aby si zvykli nejen na dospělé, ale i na děti a jiná zvířata. Nechávám je také vyšetřit veterinářem a pak jim hledám nový domov. Eliot byl první takové zvíře, které jsem si nechala poté, co byl jako štěně zachráněn vykoupením z množírny. Byl hluchý a měl problémy se zrakem, kvůli kterým hrozilo, že v budoucnu oslepne. Trpěl také epileptickými záchvaty zhruba každé dva měsíce. Poslední záchvat pro něj byl osudný. Měla jsem ho rok, umřel letos 13. října 2018. Dožil se jen dvaceti měsíců.
Dokázali jste z jeho špatného stavu vytěžit i něco pozitivního?
Ano, Eliot se mnou bojoval proti množírnám. Navštěvovali jsme spolu akce, na kterých svým jedinečným vzhledem budil pozornost. Eliot byl australský ovčák, měl krásně bílou srst a modré oči, což se teď lidem líbí. Kvůli tomu množitelé záměrně přivedli taková štěňata na svět. Díky tomu jsem měla šanci mluvit s lidmi o tom, proč je špatné pořizovat psa z množírny a že by se zájemci o zvíře měli vždy detailně zabývat tím, od koho a z jakého prostředí si zvíře pořizují.
Byli majitelé množírny, ze které Eliot pocházel, nějak potrestáni?
Vůbec netuším. Ani od organizace Tail Story, přes kterou jsem se k Eliotovi zprostředkovaně dostala, nemá moc informací. Vím jen, že ti lidé už měli jeden vrh od stejných rodičů, kteří byli pro křížení právě kvůli vysoké šanci na vrozené vady štěňat nevhodní. Tehdy prý organizace majitele poučila, že nemůžou tímhle způsobem křížit psy, protože jinak budou mít štěňata vážné zdravotní problémy. Údajně majitelé poprvé nevěděli, že tak vážné problémy mohou nastat, ale pak je záměrně i přes upozornění namnožili znovu.
Proč je po zvířatech z množíren taková poptávka, ačkoliv jsou nemocní a trpí ve špatných podmínkách?
Moje osobní zkušenost je taková, že Češi si opravdu primárně vybírají zvíře podle vzhledu a nezajímají se o jeho původ. Mimo jiné proto jsou u nás množírny tak rozšířené. Může se také stát, že člověk, který si chce pořídit psa a nemá v situaci přehled, požádá o radu v nějaké skupině chovatelů na sociálních sítích, ale špatně pochodí. Občas jsou členové těchto skupin přehnaně nesnášenliví. Takoví lidé jsou ale všude. Neznalého člověka dokáží zlými komentáři tak odradit, že si raději půjde pořídit psa přes online nabídky, skrze které se zvířata z množírny často prodávají.
Brala jste k sobě psy, kteří potřebovali pomoc a ujala se štěněte z množírny. Proč jste si zároveň koupila papírového psa z chovu?
Dcera, které je teď tři a půl roku, si hned po narození zvykla být se psy, ráda se o ně se mnou starala. Naučila se s nimi zacházet velmi dobře. Nakonec jsem se rozhodla splnit jí přání a k prvním narozeninám, i když to určitě někdo odsoudí, jsem jí pořídila vlastního psa, bostonskou teriérku Bagetku. Velmi rychle se naučila o ni sama do velké míry starat.
Můžete porovnat zdravotní stav psa z oficiálního chovu se psem z množírny, jako byl Eliot?
Zvířata z množíren zpravidla zdravotně trpí kvůli špatným podmínkám, ze kterých pocházejí. Množitelé je totiž vidí jen jako věc určenou k finančnímu zisku, ne jako živého tvora. Psi, kteří se ke mně dostali do dočasné péče z množírny, byli mnohdy na pokraji sil, vyčerpaní, nemocní. To jsem pro svou malou dceru samozřejmě nechtěla, proto jsem Bagetku nakonec koupila od chovatelky za 30 tisíc s očekáváním, že bude zdravá. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se náhodou kvůli rentgenovému vyšetření dozvěděla, že i Bagetka má vážnou vrozenou vadu pánve a úplně jí chybí křížová kost. Najednou jsem zjistila, že bude potřebovat operace za další desetitisíce.
Takže ani původ od chovatele není zárukou dobrého zdravotního stavu zvířete.
Ano, byla to pro mě opravdu rána. Do té doby jsem bojovala proti množírnám a podporovala jsem chovatele. Teď už ale vím, že situace není jen černobílá. Od kynologické soudní znalkyně jsem totiž zjistila, že tyhle případy nejsou ojedinělé. Navíc se s dalšími odborníky shodli, že je Bagetka přešlechtěná, což je důvod jejích zdravotních problémů. Chovatelka ale tvrdila, že jsem Bagetce problém způsobila sama špatnou stravou a pohybem, což byl i podle veterináře nesmysl, a situaci odmítla řešit. Až když jsem jí řekla, že na ní a její chování upozorním zveřejním posudků od odborníků a rentgenů, ozvala se, že je ochotná se finančně vyrovnat. Musela jsem ale podepsat smlouvu o mlčenlivosti, takže nemohu o situaci mluvit detailně. Vzhledem k tomu, že jsem samoživitelka s malou dcerou a věděla jsem, že budu muset nějak sehnat peníze na operace Bagetky, přistoupila jsem.
Je v takové situaci, kdy se množitelé i chovatelé orientují primárně na zisk, možná změna?
Doufám, že ano. Mimo jiné zakládám organizaci Drahý Eliote, skrze kterou mám v plánu pomáhat nejen psům, ale i dalším skupinám, jako jsou děti z chudých rodin nebo senioři. Každá organizace je ale bezmocná bez lidí, kteří její práci sdílejí a různými způsoby přispívají. Chci také pokračovat v šíření osvěty. Žijeme totiž v době, kdy mnoho lidí nemá úctu k životu a politici situaci řeší jen minimálně. Bohužel mi proto přijde, že pokud nebudeme pomáhat my, obyčejní lidé, moc se toho nezlepší.
Čtěte také: Množírny v Česku stále přibývají. I v luxusním prostředí často žijí nemocní psi
