České chataření získává u mladých na popularitě nejen kvůli koronaviru
Odpočinek od shonu města je jeden z důvodů, proč lidé odjíždějí na chatu. „Bydlím kousek od centra Prahy a mám pocit, že mě chaos a ruch už natolik pohlcuje, že myslím často negativně,“ vypráví studentka Kristina Lekešová (24). Právě na chatě, kterou má její rodina v Českém středohoří, si dokáže odpočinout. „Je to pro mě potřebná regenerace, kterou ve městě postrádám,“ říká Lekešová. Doba pandemie koronaviru jí v útěku do přírody ještě napomáhá. „Nemáme práci a školu děláme on-line, tudíž jsme tam s rodinou prakticky pořád,“ doplňuje Lekešová.
Dovolená na chatě ale nemusí automaticky znamenat jen procházky do lesa, špekáčky a odpočinek od lidí. Například správce vozového parku Adam Bučil (28) hledal chatu jako místo, kde si užije zábavu s přáteli. „Zrušení festivalů mě dost mrzelo. Začal jsem proto hledat jinou variantu, kde bych mohl s přáteli strávit čas, popovídat si a popít,“ vypráví Bučil. Právě zavřené hranice mnoha destinací, kam by Češi chtěli vycestovat, přivedly hodně lidí ke stejné myšlence. „Spousta chat a chalup vhodných k letní dovolené měla bohužel už plné kapacity po dobu celých prázdnin,“ míní Bučil a dodává, že hledání bylo opravdu náročné. „Nakonec jsem se musel spokojit s termínem na konci června,“ doplňuje.
Útěk z města není zadarmo
Většina chat po České republice hlásí stop stav. Pokud lidé nemají vlastní, tak už mají vesměs smůlu. Například rodina Zbrožkových si vlastní chalupu postavila na konci šedesátých let. „Chatu máme asi tři kilometry od města Sázavy,“ říká Valerie Zbrožková (22), která tam jezdí už od dětství. Užívá si především klid a pohodu, kterou ve městě nenajde. „Jediné, co řeším je, jestli si dám pět nebo deset knedlíků od babičky,“ vypráví Zbrožková. I přesto, že na chatě mohou vařit, podmínky nemají moc komfortní. „Přívod vody sice máme, ale například záchod splachujeme kyblíkem s dešt´ovou vodou. Po umytí nádobí zase odpadní vodu vyléváme ručně do jímky,“ doplňuje Zbrožková. Na chatu ale jezdí pouze její rodina. „Bereme to jako dědictví. Chata je hned po babičce dědova největší láska, takže si ji chceme střežit,“ říká Zbrožková.
Ačkoliv v chatařské oblasti Budín bydlí i dost lidí celoročně, klid mají pořád. „Pozemky jsou tu dost velké, a i když jsou vždycky rodiny celé léto venku na zahradách, téměř o nich nevíme,“ doplňuje Zbrožková. Toho, že by zvýšený zájem o dovolenou v tuzemsku znamenal ztrátu soukromí, se Zbrožková nebojí, stejně jako studentka Lekešová. „Kolem naší chalupy jsou jen domy, kde bydlí lidé natrvalo,“ říká Lekešová a doplňuje, že na chatu zvou alespoň své přátelé, které pak mají problém přemluvit k odjezdu.
