Brankář Lukáš Souček: Nedokážu si představit, že by někteří čeští florbalisté mohli hrát na olympiádě
Během zápasů v reprezentaci jste chytal několikrát proti seveřanům. Byly nějaké rozdíly ve hře, kterých jste si jako brankář všimnul?
Jsou rychlejší, jak v přihrávkách, střelách, tak i pohybu na hřišti. Mají lepší herní myšlení a gólmany na vyšší úrovni. Zápasy za reprezentaci mám rád, protože se při nich setkávám s nejlepšími hráči světa. Rád jejich hru i pozoruji. Je ale důležité, aby brankář na reprezentační úrovni chytil „něco navíc“. To znamená, že musí chytit nejen to, co je jeho povinností, ale také řešit chyby spoluhráčů tak, aby z nich nebyly góly.
Čím je to způsobené?
Přijde mi, že někteří hráči ze severu mají mnohem lepší techniku, kondici a motivaci, která je na vyšší úrovni než ta naše. Když tým splňuje tyto tři základní body, tak už záleží jen na trenérovi, jak vše spojí dohromady.
Seveřané jsou na rozdíl od Čechů více přímí.
Proč si myslíte, že mají Češi problém s motivací?
Seveřané jsou na rozdíl od Čechů více přímí. Chtějí dobrý výsledek za každé situace. Je jim jedno, proti komu hrají. Chtějí své protihráče porazit za každou cenu. My Češi si většinou neumíme udržet stejnou lat´ku po celou dobu zápasu. Naše mentalita je známá tím, že často chceme co nejlepší výsledek s co nejmenším úsilím. Tohle u seveřanů nehrozí.
Co by podle vás napomohlo tomu, aby se v Česku zvedla úroveň florbalu?
Například zahraniční hráči. Pokud by do Česka přišlo více kvalitních hráčů a předávali by nám své zkušenosti, tak by se to jistě objevilo i ve hře. To, jak jsou k florbalu hodně odhodlaní, by nám jistě pomohlo.
Florbal si v budoucnu své místo na olympiádě určitě najde.
Mnoho českých hráčů už ale v zahraničí hrálo a zkušenosti si jistě přivezli. Tak proč není kvalita hry stejná doma jako za hranicemi?
Záleží to vždycky na daném člověku. Napadá mě třeba Tomáš Sladký z Vítkovic. Je to typ člověka, který chce své zkušenosti z Finska, Švédska i Švýcarska předávat dál. Má temperament a odhodlání, takže to českému florbalu určitě pomůže. Ale jsou i hráči, kteří se vrátí a nechtějí nic předávat. Superliga je poté spolkne a tím, že svůj vrchol zažili jinde, nemají opět motivaci to zkusit znovu i tady.
Vás angažmá v zahraničí neláká?
Chytat v zahraničí jsem chtěl a stále mě to tam láká. Už se mi ale trošku změnily osobní hodnoty. Vysoká škola pro mě byla důležitější. Nakonec jsem se rozhodl, že tady chci zůstat. Pokud bych však přestoupit chtěl, tak by se nějaký zahraniční klub určitě našel. Ve Švédsku totiž existuje hráčská agentura, která se o angažmá stará a mají velkou úspěšnost s nalezením vhodného týmu ve Švédsku, Finsku nebo Švýcarsku. Ale kdo ví, třeba svou kariéru budu ukončovat právě ve Švýcarsku. Tam je florbal také kvalitní, i když ne tak moc jako například ve zmíněném Švédsku.
S florbalovou reprezentací se dostanete nejdál na mistrovství světa. Měl by florbal ambice uspět i na olympiádě?
Z mého pohledu si florbal v budoucnu své místo na olympiádě určitě najde. V současnosti není až tak rozšířený na všech kontinentech, aby mohl zajímat více lidí. Tím, že nemáme takovou tradici jako třeba hokej, musíme zaujmout fanoušky kvalitou hry. K té jsou potřebné různé atributy, které například zatím někteří čeští florbalisté nesplňují.
Jde hlavně o kondici, techniku a herní myšlení.
Jaké atributy myslíte?
Jde hlavně o kondici, techniku a herní myšlení. Osobně si nedokážu představit, že by někteří čeští hráči ze superligy mohli hrát na olympijských hrách. Problém je v tom, že občas Čechům chybí základní sportovní návyky, které jsou u profesionálních sportovců běžné. Jako třeba péče o tělo, kvalitní spánek, strava nebo i takové věci, jako je pravidelný strečink.
Od 19 let trénujete mladé brankáře. Zaměřujete tréninky tak, aby si tyto základní sportovní návyky osvojili?
Je to jedna z mých priorit. Podstatné však je, jak poté v této práci pokračují brankáři ve svých klubech. Ze zkušenosti vím, že se jim nikdo moc nevěnuje, takže to je hodně o svědomitosti jednotlivců. Spíše si myslím, že v Česku chybí pořádný systém, který by brankářům zajistil vývoj. Neplatí to však jen u brankářů, ale i u běžných hráčů. Proto jsou pak rozdíly mezi českým a třeba skandinávským florbalem tak znatelné.
