Biomatky odmítají očkovat své děti, bojí se nežádoucích účinků. Podle lékařky žádná spojitost neexistuje
V České republice jsou v současné době povinná očkování celkem čtyři. Patří mezi ně například vakcíny proti dětské obrně či příušnicím. Proti povinnému i nepovinnému očkování nejvíce brojí takzvané „biomatky.“ Mezi ně patří i Alena Skálová (41), která k negativnímu názoru dospěla po zkušenosti u svého prvorozeného syna, jemuž je nyní patnáct let. „Nechala jsem ho jako dvouletého očkovat proti spalničkám. Vakcína na syna však měla silné nežádoucí účinky. Jeho vysoké horečky, pláč a bolesti nás nakonec dostaly až na pohotovost. Podle sloužícího lékaře to mohla být reakce na samotné očkování,“ říká.
I po této zkušenosti Skálová nechala synovi aplikovat zbylé povinné vakcíny, u kterých se již nežádoucí účinky neprojevily. K zavržení očkování dospěla až o několik let později: „Když bylo prvorozenému synovi 11, dostal se kvůli spalničkám do nemocnice. Doktoři mu nemoc diagnostikovali, ačkoliv jsme ho proti nim nechávali očkovat.“ V té době měla Skálová již druhého syna ve věku dvou let a rozhodla se, že jeho očkovat nenechá. „Začala jsem se o dané téma více zajímat a dospěla k závěru, že vakcinace je pro mé dítě ohrožující a s druhým dítětem ji už nepodstoupím. Dočetla jsem se například o poruchách chování či snížení imunity v důsledku podání vakcíny,“ konstatuje. U pediatra pak podepsala takzvaný negativní reverz, z kterého vyplývá, že přebírá za své rozhodnutí dítě neočkovat kompletní odpovědnost. S rodinou se začali stravovat zdravě a k léčbě nemocí využívají výhradně byliny a přírodní léčitele.
Klady převažují
Podle lékařky Ireny Chudomelové ale není tvrzení o spojitosti očkování a nežádoucích účinků pravdivé. „Je nesmysl, aby člověk, který se nechá naočkovat proti chřipce, kupříkladu do týdne samotnou chřipkou onemocněl. Po očkování si organismus vytváří protilátky a je tak na určitou dobu oslaben. Je proto možné, že slabší jedinec může chytit bacil z okolí,“ říká.
Nežádoucí účinky na očkování se projevují například nevolností, avšak procento lidí, které tyto účinky zaznamená, je malé. „Určitě tak převažují klady nad zápory“, konstatuje Chudomelová a zároveň dodává, že neočkovaného jedince zatíží průběh nemoci daleko více, než by ho zatížilo samotné očkování.
Matka dvou dětí, Michaela Riegerová (42), je přesvědčená, že jí očkování proti chřipce pomohlo: „Minulý rok na podzim jsem nestihla vakcinaci absolvovat a celou zimu jsem pak promarodila právě s chřipkou či onemocněním horních a dolních cest dýchacích,“ říká Riegerová. V předcházejícím roce, kdy prevenci podstoupila, neměla s chřipkovou epidemií žádný problém. Podle ní šlo maximálně o třídenní nachlazení.
Riegerová je rovněž zastánkyní povinného očkování, které se svými dětmi pravidelně absolvuje. „Domnívám se, že když je něco placené pojišt´ovnou, určitě to pro člověka nebude ztrátou, ale naopak přínosem a nemělo by se to ignorovat,“ konstatuje. Názory na povinné očkování se tak mezi lidmi různí. V současné době se ale změna zákona, která by souvisela se zrušením povinnosti rodiče nechat očkovat své dítě, nechystá.