„Klukům umím ostré zákroky vrátit,“ říká mladá hokejistka
Jak jste se k hokeji vlastně dostala?
Přes otce, který v Náměšti nad Oslavou dlouho trénoval mládež. Já jsem s ním a bratrem, který začal hrát dřív,pravidelně navštěvovala stadion, až jsem si řekla proč nenazout brusle a nezkusit to taky.
Kdy jste se tedy na led postavila poprvé?
Bruslit jsem začala kolem pěti let a za další dva roky už jsem trénovala za TJ Náměšt´.
Začátky jste trávila pouze v chlapeckých týmech.Nebylo to mezi samými kluky trochu těžké?
Ze začátku to nebylo moc lehké. Byla jsem ráda, že se na bruslích vůbec udržím. To kluci v mém věku na tom už byli bruslařsky mnohem lépe.
Vysmívali se vám kvůli tomu?
Občas ano. Ale to spíše jen na začátku a možná to tenkrát bylo i na místě. Protože jsem se na ledě plácala jak lachtan.
Přemýšlela jste kvůli tomu, že s hokejem skončíte?
Já jsem se nedala, trénovala jsem dál a dál. A i díky mému otci, který nás v té době v Náměšti vedl, jsem se zlepšila. Kluci pochopili, že s nimi mohou hrát i holky a vzali mě mezi sebe. O tom, že hokeje nechám, jsem přemýšlela až později.
A to mělo jaký důvod?
Při pádu z koně jsem si nadvakrát zlomila nohu a následovala roční přestávka od hokeje. Pak jsem se k hokeji vrátila, když jsem začala trénovat v Velké Bíteši. Jenže hned při
třetím tréninku jsem si zlomila ruku a čekala mě další dlouhá pauza. To jsem konec zvažovala hodně.
Co vás tedy přimělo u hokeje zůstat?
Popravdě jsem ke konci měla vážně blízko. Po té zlomenině mě noha dlouho bolela i při bruslení. Ale pak rozhodlo to, že jsem chodila dívat na tréninky přípravky, které vedl můj
otec. Rvalo mi srdce, když jsem si uvědomila, že už bych nikdy nehrála. Jsem moc ráda, že jsem vytrvala. Nedokážu si představit, co bych bez hokeje dělala.
Teď je vám osmnáct a pořád hrajete. Kromě ženského týmu Cherokees Brno, nastupujete i za dorost HKK Velké Meziříčí. Je něco, co je pro vás na hře s chlapci těžké?
Ne, hraji tam už od 6. třídy a pokud mi to svaz dovolí, ráda budu ještě rok s kluky hrát. I když, přece jenom už je to v této kategorii tvrdší.
Jak se s tvrdou hrou, která v ženském hokeji není tak obvyklá, vlastně vypořádáváte?
Ono se stačí jen pořádně zapřít a mít hlavu nahoře. Což mi ze začátku dělalo potíže, teď už je to lepší. Občas, když se ještě nekoukám, najde se nějaký protihráč, který toho využije a hned mě „sestřelí“ . V této sezoně jsem z toho měla i párkrát otřes mozku.
Párkrát otřes mozku? Říkáte to, jakoby to byla běžná věc.
Prostě to k tomu sportu patří.
Co na to doktor a rodiče? Nezakazovali vám po těchto úrazech hokej?
Po posledním zranění, kdy mě z boku „napálil“ protihráč hlavou přímo na mantinel, mi doktor zakázal na měsíc hrát. Ale druhý den jsme měli důležitý zápas s holkama, tak jsem stejně nevydržela a jela.
Vy musíte hokej opravdu milovat. Ani trochu jste se o sebe nebála?
Když ho miluješ, není co řešit. Ale vážně. Trochu jsem se bála a hlavně rodiče. Ty jsem musela hodně přemlouvat. Všechno se ale v pohodě zvládlo.
Umíte do svých mužských protihráčů také tvrdě zajet?
Když vidím, že mě kluci nešetří, nedělá mi problém jim to vrátit. Stačí se pořádně zapřít a občas se mi to i povede.
Hra do těla vám tedy potíže nedělá. Co ale soužití s chlapci v kabině?
V kabině to chvílemi těžké bylo. Ze začátku jsme se mezi sebou všichni hodně styděli a já se převlékala zvlášt´. Ale postupem času nás to přestalo bavit, takže se společným soužitím v kabině už problém nemáme.
Takže teď už jste s kluky v jedné šatně a nikomu z vás to nevadí?
Jasně. Při převlékáním není problém a se sprchou se vždy nějak domluvíme, vystřídáme. Já kluky beru spíš jako moji druhou rodinu. Po cestě na zápas vždycky probereme všechno, co se dá.
Adéla Marešová mimo ledové kluziště. Zdroj: soukromý archiv Adély Marešové
Vrat´me se ještě k hokeji. Jak vzpomínáte na MS žen do 18 let v roce 2010, kde jste hrála?
Rozporuplně. Byla to samozřejmě obrovská čest, ale taky zklamání. Po skvělé přípravě v zámoří jsme měly ambice, ale nakonec jsme se musely zachraňovat. Celé MS se pro nás vyvíjelo špatně. Aspoň, že jsme se bez potíží udržely.
Jaké cíle si po reprezentační zkušenosti dáváte do budoucna?
V hokeji mám cíl dostat se s HC Cherokees Brno co nejdál v lize. Ale tady se hokejem neuživím, takže chci hlavně bez problémů dostudovat.
Zároveň s dorostem Velkého Meziříčí hrajete i ženskou ligu. Jak hru za oba týmy kombinujete?
Skoro každý víkend hraji dva zápasy. Občas se ještě stane, že třeba s dorostem kluků máme dvoukolo v sobotu i v neděli, navíc do toho ještě zápas za ženy. To je pak těžké rozhodování. Ale vždycky se domluvím s trenéry, podle toho, který zápas je důležitější.
To musí být pořádný zápřah.
Docela veliký. Spolužáci v pátek odchází s tím, že si o víkendu odpočinou a v pondělí budou ve škole „svěží“. Já většinou na hodinách samou únavou spím.