Zadejte hledaný název
Podle mediálních analytiků koncesionářské poplatky nemusí být nejlepší způsob financování veřejnoprávních médií, v Česku ale funguje. Zdroj: Profimedia

Proč rušit něco, co funguje? Odborníci kritizují rušení poplatků 

Česko žije poslední týdny horkou debatou o podobě financování veřejnoprávních médií. Podle oslovených mediálních odborníků přitom stávající systém funguje a zrychlenému projednávání změn chybí řádná analýza a diskuze. Představy o ideálním systému financování České televize a Českého rozhlasu se ale liší.

Zrušení poplatků za veřejnoprávní média má podle vlády Andreje Babiše ulevit domácnostem a posílit transparentnost hospodaření obou médií. Návrh prosazený zatím v prvním čtení ale pracuje s převedením financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet.

Mediální analytik Filip Rožánek, který na serveru Lupa.cz vede sekci Digizone, proto zdůrazňuje, že náklady na veřejnou službu zrušením poplatků nezmizí. „Při financování ze státního rozpočtu se jen platba přesune do společných výdajů státu, který už hospodaří s hlubokým schodkem,“ upozorňuje.

Současný systém s koncesionářskými poplatky je podle Rožánka funkční: „Nevidím důvod rušit fungující systém jen proto, že si to vláda napsala do programu.“ Oběma médiím podle něj poplatky zajišt´ují přímou vazbu směrem k veřejnosti a zároveň odstup od každoročního vyjednávání o státním rozpočtu.

Kontroverzní rychlá změna 

Podle mediálního teoretika a vedoucího katedry mediálních studí Metropolitní univerzity Praha Jana Jiráka sice koncesionářské poplatky nejsou ideální způsob financování, ale mají výhodu v tom, že jsou na něj lidé zvyklí. „V tuto chvíli výběr funguje, mechanismus je ozkoušený a měnit ho takto kvapem je holý nesmysl,“ vysvětluje s tím, že reakce veřejnosti to podtrhuje.

Nečekané sněmovní jednání o poplatcích a rychlé schvalování vládního návrhu v sobotu nad ránem vyvolal u veřejnosti masivní odmítavou reakci. Zaznívají obavy především o ztrátu nezávislosti médií, pokud by byly financované přímo ze státního rozpočtu.

Podle Jiráka je ale takové „vyhrožování“ ztrátou nezávislosti demagogické, nicméně předpokládá, že koalice nakonec nějaký ústupek udělá. „Jestli to bude k prospěchu věci, nelze říct, dokud si nevyjasníme, co vlastně prospěch věci je,“ říká. Ono vyjasnění by měl být podle něj úkol právě pro veřejnou debatu. Ve druhém čtení se má v Poslanecké sněmovně budoucnost financování veřejnoprávních médií projednávat až na začátku příštího roku.

„Za realističtější výsledek nyní považuji změnu konkrétních podmínek, než úplné opuštění záměru zrušit povinné poplatky. Zástupci hnutí ANO už připouštějí diskusi o částkách i pojistkách, v samotném rušení poplatků ale deklarují shodu,“ odhaduje Rožánek.

Zástupce šéfredaktora portálu Mediář Jan Potůček vyzdvihuje, že významným faktorem k dalšímu vyjednávání o poplatcích může být i samotné pnutí v hnutí ANO. „Je to vidět na odchodech regionálních politiků či celých místních buněk. Dochází k drolení podpory vlažnějších voličů ANO, což se už projevuje i v průzkumech předvolebních preferencí. A pokud na něco Andrej Babiš slyší, jsou to průzkumy preferencí,“ vysvětluje.

Inspirace v zahraničí

Premiér Babiš se často odkazuje na takzvaný skandinávský model financování, kterým by se Česko mohlo podle něj inspirovat. K takovému modelu se přiklání i Jan Jirák, konkrétně k adresné dani, jejíž výše je odstupňovaná podle příjmu jednotlivých občanů. Nicméně Rožánek namítá, že nic jako jednotný skandinávský model neexistuje.

„Například Švédsko vybírá příspěvek prostřednictvím daňové správy podle příjmů jednotlivce, s horním limitem. Vybrané prostředky převádí na zvláštní účet oddělený od ostatního státního rozpočtu a financování veřejné služby stanovuje na osmileté období, nyní pro roky 2026 až 2033,“ vysvětluje fungování švédského modelu.

Podle Rožánka nelze převzít jeden prvek ze zahraničí a očekávat, že v Česku bude fungovat stejně. „Pokud chce vláda nabídnout alternativu, musí doložit, že zajistí přinejmenším stejně silnou nezávislost, předvídatelnost a dostatek prostředků jako současný systém. Samotný odkaz na Skandinávii, Francii nebo jakoukoli jinou zahraniční zkušenost takovým důkazem není.“


Anna Nováková
Anna Nováková
Jsem studentka třetího ročníku VOŠP. Zajímám se o dění kolem sebe a ráda píšu o ekonomických tématech. Baví mě historie, politika nebo hudba. Mojí vášní je dobrá káva a něco sladkého k tomu.
Další články autora