Česko řeší budoucnost médií veřejné služby. Přístupy v Evropě jsou různé
Kontroverzní hlasování vládních poslanců o změně financování veřejnoprávních médií v sobotu 24. října ve 4.36 ráno vyvolalo vlnu protestů, nespokojenosti i obav o budoucí nezávislost České televize a Českého rozhlasu. Jaká je ale skutečná role a podstata médií veřejné služby? A jak se k jejich financování staví v Evropě?
„Média veřejné služby vznikla jako reakce na totalitní režimy 20. století, které okamžitě po svém nástupu ovládly éter a omezily svobodu projevu. Jejich základní misí přitom po vzoru britské BBC zůstává informovat, vzdělávat a bavit,“ vysvětluje bývalý dlouholetý televizní manažer, nyní lektor a pedagog Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP) Petr Sládeček. Jak zdůrazňuje, hlavním posláním veřejnoprávních médií tak není generovat co nejvyšší zisk ani přitahovat co největší počet diváků a posluchačů komerčně laděným obsahem, nýbrž poskytovat službu veřejnosti.
Česká televize a Český rozhlas by měly ze zákona zajišt´ovat vyvážené zpravodajství, podporovat kulturní identitu a přinášet obsah menšinovým skupinám. „Jedním z klíčových a zákonem stanovených úkolů veřejnoprávních médií je posilovat vzájemné porozumění a toleranci s cílem podpory soudržnosti pluralitní společnosti,“ doplňuje Sládeček specifikum, které soukromá média nenabízí. Do této role spadá také informování o dění v regionech, tvorba vzdělávacích a dokumentárních pořadů či investigativní žurnalistika.
„Z historické perspektivy navíc plní nezastupitelnou roli, nebot´ média veřejné služby fungují jako pamět´ová instituce a archiv, který lze přirovnat k významu Národního muzea či Národního divadla,“ podotýká historik a publicista Jan Adamec, taktéž vyučující VOŠP.
Konec poplatků a evropské modely financování
Otázkou, která aktuálně plní politický i veřejný prostor, je způsob, jakým jsou či mají být tato média financována. Tradiční koncesionářské poplatky, tedy platby domácností za vlastnictví přijímačů, u nás dlouhodobě fungovaly jako pojistka nezávislosti na státním rozpočtu, a tak i na aktuální politické moci. Podobně tomu je například v Německu nebo Rakousku, kde se sice příspěvek neváže na vlastnictví přijímače, ale je zaveden plošně pro každou domácnost. Modely financování se však napříč evropskými státy liší i výrazněji.
Ve Francii byl koncesionářský poplatek úplně zrušen a veřejnoprávní média jsou tam nyní dotována přímo ze státního rozpočtu podílem na výnosech z DPH. Specifické modely pak fungují v severských zemích. Například ve Finsku se hradí prostřednictvím speciální, státem vybírané daňové povinnosti, která se odvíjí od výše příjmů jednotlivých občanů. Sociálně slabší přispívají méně nebo vůbec, zatímco lidé s vyššími příjmy více. Podobný systém progresivního zdanění pro média zavedlo také Švédsko. Přímý poplatek spojený s vlastnictvím televizního či rozhlasového přijímače alespoň částečně využívá pouze deset členských států EU.
Maďarský scénář, večerníček a hokej
Přestože některé evropské země od poplatků ustupují, v Česku sociologové a mediální odborníci varují před riziky, jež s sebou překotná změna financování nese. V debatách se často připomíná příklad Slovenska, kde byla po volbách v roce 2023 veřejnoprávní média rychle proměněna ve státní. Jako varovný se uvádí také maďarský scénář. Viktor Orbán tam po svém nástupu k moci systémově centralizoval média pod státní dohled. Důsledkem bylo, že kritické hlasy směrem k vládě postupně zanikly a veřejná služba ztratila svou nezávislou a kontrolní roli.
„Veřejnou službu lze prezentovat na jednoduchém trojlístku: večerníček, povodně a hokej, tedy jako pilíře, které dokážou tmelit společnost v klidných i krizových časech,“ uvádí manažer v oblasti kultury a vzdělávání, bývalý náměstek ministra kultury Ondřej Chrást. Pokud mají nezávislá média plnit svou funkci, musí podle něj disponovat stabilním a předvídatelným zázemím, jež nepodléhá výkyvům politických cyklů.
Podle politologa Lubomíra Kopečka z Masarykovy univerzity současné zásahy do ustálených pořádků otevírají prostor pro destrukci veřejnoprávních médií, pokud tlak veřejnosti a sílící protesty nepřinutí politiky k hledání kompromisu. „Vládní koalice hodila do veřejnosti pomyslný granát. Situace nabírá dynamiku, jejíž konec v tuto chvíli ještě nevidíme,“ řekl Kopeček v podcastu Kecy a politika.
