Většina lidí si představí vojáka v budce, ale to je dnes marginální část, říká výcvikář Hradní stráže
Zažil všechny české prezidenty, několik státních pohřbů a další významné události. Kapitán David Musil již čtvrt století pracuje u Hradní stráže, která mimo jiné zajišt´uje vnější ochranu nejvýznamnější kulturní památky Světového kulturního dědictví UNESCO u nás – Pražského hradu. Na starost má výcvik stávajících vojáků i hledání nových kolegů. Organizuje také akci Hraďákem na zkoušku, která má za cíl oslovit nejen generaci Z. „Mladí mají armádu spojenou s drilem a diskomfortem, což není úplně pravda,“ myslí si.
S povoláním Hradní stráže se často veřejnosti vybaví nehybně stojící vojáci u vchodu do areálu Pražského hradu. Čtyřiačtyřicetiletý David Musil, který u jednotky slouží už pětadvacet let a zodpovídá za výcvik i nábor nových kolegů, však toto přirovnání vyvrací. „Většina lidí si představí vojáka v budce, ale to je dnes marginální část,“ poznamenává a dodává, že na takzvaném čestném pevném stanovišti slouží ze šedesáti vojáků zhruba jen deset.Zbytek zajišt´uje běžnou strážní službu. „Jedná se spíše o policejní práci. Klasické vojenské střežení přichází v noci při uzavření hradu,“ popisuje.
David Musil při výkonu služby. Zdroj: Archiv respondenta
Hradní stráž nespadá pod Armádu České republiky, jak se část veřejnosti domnívá. Jejím vedením je pověřen náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Za posledních pětadvacet let prošla Hradní stráž velkou proměnou. „Postupem času a změnou bezpečnostních hrozeb se musela transformovat,“ vysvětluje Musil s tím, že dříve ji tvořili vojáci základní vojenské služby bez velké odbornosti, kteří po roce služby odcházeli. Dnes se podle něj více tlačí na zákonné úkoly Hradní stráže, než na pořadovou přípravu, která zahrnuje například učení základních postojů nebo pochod se zbraní.
Někteří mladí mají obavu
Postupem času se změnil i přístup k samotnému stání na čestném pevném stanovišti, které se oproti minulosti už tolik nedriluje. „Tíha místa nedovolí klukům dělat věci, které by neměli,“ říká kapitán. „Že se někdy usmějí nebo protáhnou, už se neřeší jako před pětadvaceti lety, i když ani teď se to správně nesmí,“ doplňuje. Oproti minulosti se navíc strážníci při extrémních teplotách dokonce z budky stahují a před bránou do areálu tak nikdo nehlídkuje.
Stejně jako některé další bezpečnostní složky se i Hradní stráž potýká s nedostatkem zaměstnanců. Podle Musila je to kvůli strachu části mladých. „Myslím si, že mají armádu spojenou s drilem a diskomfortem, což není úplně pravda,“ uvažuje. Hradní stráž se snaží získat nové lidi například skrz akci Hraďákem na zkoušku. Chce tak veřejnosti ukázat, že jde o atraktivní zaměstnání a není to pouze o křiku, jak se z některých vojenských filmů může zdát. Zájemci si vyzkouší pořadovou přípravu, základy sebeobrany nebo si zastřílí na střeleckém trenažéru. Právě ten se u mládežníků těší velké oblibě. Ačkoli dle Musila většina účastníků bere den jako zážitek, několik posil díky němu do svých řad skutečně dokázali dostat.
Odlišný věk, odlišná komunikace
Kapitán David Musil v komunikaci s prezidentem Petrem Pavlem; zdroj: Archiv respondenta
Samotní uchazeči musí splnit několik podmínek. Jako první je zapotřebí získat od Národního bezpečnostního úřadu České republiky prověrku se stupněm důvěrná. Mezi další požadavky patří fyzická zdatnost nebo třeba ukončená základní školní docházka s podmínkou dalšího pokračování ve studiu. Žadatel dále nemůže mít tetování a kosmetické vady, jako jsou třeba velké jizvy na viditelných místech. V neposlední řadě musí mít uchazeč české občanství a měřit od 175 do 195 centimetrů. Přísný výškový rozptyl má čistě praktický důvod. „Když pochoduje jednotka padesáti lidí, kdy vpředu jsou velcí a vzadu malí lidé, rozdíl v kroku je markantní. Jedni ‚šlapají vodu‘ a naopak druzí nestíhají,“ vysvětluje výcvikář.
Musil si všímá i výrazného věkového rozdílu mezi kolegy. „Starší chlapi by si chtěli furt povídat, ale mladí, když nejsou ve výkonu služby, používají mobil a nemají sociální zdatnost komunikovat,“ říká s tím, že si je starší z legrace dobírají. Liší se i v pohledu na samotnou stráž. „Moje generace má větší citlivost na symboly, hrdost, sídlo králů nebo prezidentů. Část mladých to bere pouze jako povolání, a ne poslání,“ dodává.
