Pracovní nabídky z New Yorku jsem získala díky Instagramu, říká ilustrátorka Eliška Podzimková
Jste ilustrátorka, animátorka a fotografka. Které z těchto profesí se věnujete primárně?
Nejsem typický reprezentant ani pro jedno z těchto povolání. Nic z toho totiž neumím na profesionální úrovni, ale baví mě vše využívat dohromady a kombinovat do sebe. Například na fotografie dokresluji ilustrace lidí nebo zvířat a poté je rozhýbu animací. Dělat jednu věc samostatně by mě nebavilo.
Kdy jste začala vytvářet ilustrované fotografie?
V šestnácti letech mi diagnostikovali nádorové onemocnění lymfatického systému. Doma jsem trávila rok v kuse a kromě nemocnice jsem nikam chodit nemohla. Hodně jsem se nudila, tak jsem skládala puzzle a modelovala z modelíny. Táta mi jednoho dne přinesl tablet. V té době jsem se učila s Photoshopem a přišlo mi hrozně zábavné vložit fotografii do programu a reagovat na ni právě dokreslením obrázků.
Z nemoci jste se vyléčila. Ovlivnila vás nějak tato zkušenost?
Nejspíš jsem víc spontánnější v rozhodování a jdu si zatím, co chci. Ale těžko říct, třeba bych taková byla i bez té nemoci.
Jaká byla vaše první komerční práce ilustrátorky?
Moje první pracovní nabídka byla v roce 2014 od kuchaře Jamieho Olivera. Do té doby jsem ilustrované fotografie vytvářela jen pro radost.
Letní prázdniny strávila Eliška Podzimková (zprava) s přítelkyní Julií v Americe. Zdroj: archiv Elišky Podzimkové.
Ilustrace v Americe i na hudební scéně
Jak se o vás Jamie Oliver dozvěděl?
V roce 2013 jsem trávila léto v New Yorku. Do Česka jsem si přivezla hodně fotografií, které jsem začala dokreslovat a vkládat na instagramový účet. Ihned jsem měla odezvu od lidí. Z New Yorku mi začali posílat fotografie, abych je upravila. Mezi nimi byl i hlavní fotograf Jamieho Olivera. Měla jsem dokreslit ilustraci na fotografii Olivera jedoucího v metru. Do okýnka vagonu jsem přidala obrázky krajiny složené ze zeleniny. Asi za měsíc se mi ozvali, jestli bych mohla fotografii zanimovat. Vytvořené promo video pak posloužilo jako reklama na jeho sociálních sítích k akci Food Revolution Day, kde Oliver vařil s dětmi. Den před akcí mi poslal děkovný e-mail, ve kterém psal, že se mu moje práce líbí a že se může stát, že se v budoucnu ozve.
Vaše ilustrované fotografie byly i v americkém magazínu Vogue. Kontaktovali vás také přes Instagram?
Ano. Magazín Vogue tehdy oslovil asi deset newyorských fotografů. Mysleli si, že bydlím v New Yorku, a tak oslovili i mě. I když jsem byla v Česku, odletěla jsem tam. Poslali nás fotit modelky do Central parku. Bylo to docela zábavné. Já totiž svět módy moc nechápu, ale říkala jsem si, že nabídku od proslulého magazínu odmítnout nemůžu.
Co jste si odnesla ze spolupráce pro Jamieho Olivera a Vogue?
Určitě dobrou zkušenost. I přes to, že jsou Vogue a Jamie Oliver populární, pro mě to tak zásadní práce nebyla. Dělala jsem zakázky, které mě bavily daleko více.
Například?
Třeba spolupráce s Tomášem Klusem v roce 2016 na jeho hudebním turné. Pro mě to bylo něco jiného než vytvářet reklamní spoty. Dělala jsem scénu, plakát a trička. Naštěstí jsem nebyla na všechno sama. Pracovali jsme v týmu, ale já jsem byla ta, kdo přinášel nápady.
Jak se vám s Tomášem Klusem pracovalo?
Výborně. Tomáš byl skvělý v tom, že mi věřil. Líbilo se mu snad všechno, s čím jsem přišla. A navíc mi vůbec nemluvil do práce. Měsíc před začátkem jeho turné jsem ale zažila tvůrčí krizi. Došla mi inspirace a nedokázala jsem vůbec nic vymyslet celé dva týdny. Nakonec to ale nějakým způsobem přešlo.
Co byste udělala na projektech, které máte za sebou, lépe?
Například promo video pro Jamieho Olivera bych daleko víc propracovala. Když se totiž podívám zpětně, tak se mi úplně nelíbí, co jsem vytvořila. Člověk se během života neustále učí, a tak se zlepšuje i jeho technika.
Ilustrovaná fotografie Podzimkové v americkém magazínu Vogue. Zdroj: archiv Elišky Podzimkové
Inspirace z německých časopisů
Na fotografii Národního muzea v Praze jste dokreslila člověka, který za sebou na provazu táhne kopuli. Z čeho čerpáte inspiraci pro tyto ilustrace?
Když to jde dobře, tak inspirace přichází sama. Když nevím, od čeho se odrazit, prolistuji si staré německé časopisy z 50. – 60. let, které mám po dědečkovi. Jsou tam super věci k inspiraci. Zkouším různé kombinace obrázků a pak z toho něco vyplyne. Většinou nejdříve fotím, potom vymýšlím ilustraci. Líbí se mi, když ilustrovaná fotografie vzniká v procesu.
Podle čeho si vybíráte projekty, na kterých budete pracovat?
Komerční věci dělám převážně proto, že mě živí. Zároveň mě ale musí i nějakým způsobem oslovit. Když se mi nelíbí, co firmy dělají, nabídky odmítám. Například jsem odmítla McDonald’s. Nejsem fanoušek fast foodu a nelíbí se mi, co lidem nabízí. Často se mi ozývají i neziskové organizace. Ale spolupracuji s onkologií, se kterou mám vlastní zkušenost. Je to hodně práce, a tak nemám prostor pro ostatní. Také se bojím, že bych si k nim neudělala takový vztah.
Na čem nyní pracujete?
Připravuji seriál Plešouni, který má hravou formou vysvětlit, co se děje v těle onkologicky nemocných dětí. Také pracuji na ilustraci knihy Malého prince, která bude animovaná. Oživené ilustrační obrázky si čtenáři přehrají přes speciální aplikaci. Zatím máme hotovou jen sérii fotek, které jsme fotili dva týdny na Islandu.
