Pozor na pojišt´ovací agenty
Zdroj: unofficialprogrammmer.wordpress.com
Ještě několik měsíců před velkou vodou nabízeli pojišt´ovací agenti v severních Čechách nové, lepší pojištění nemovitostí. Mnoho lidí na novější pojistku přešlo. Rodina Bernáthových z Raspenavy patřila mezi ty, které si novou pojistku zřídit nechaly. „Z televize jsme věděli, že se živelné pojistky nevztahují na povodně. My ale nebydlíme v povodňové zóně, proto jsme se spokojili s pojištěním proti zatopení.“ To mělo pokrýt škody v například v případě, že by se otočila voda v kanalizaci a začala téct do domu nebo kdyby se slila z polí.
Co čert nechtěl, povodně po několika měsících skutečně přišly a rodina se stala obětí zastaralé vesnické kanalizace. Jak se ale ukázalo, ze smlouvy byly nejběžnější případy vedoucí k zatopení vyňaty. Rodina proto musela začít s nepřízní osudu bojovat sama. Po podrobném prozkoumání dokumentů ale vyšla najevo jedna kuriozita. „Když bylo po všem, zjistili jsme, že smlouva je napsaná tak, že by nám nepomohla proti žádnému z živlů,“ vypráví pan Bernáth. Podobně jako ostatní postižení v oblasti si ale zachovává smysl pro humor. „Na druhou stranu, jsme alespoň pojištěni proti pádu letadla na nemovitost a proti radiaci. Pokud by teda nebyla způsobena válečným konfliktem,“ zakončuje náš rozhovor pobaveně. Tolik k práci pojišt´ovacích agentů, kteří vám rádi ušijí pojistku na míru.
Vojtěcha M. z Prahy si na ulici odchytla pohledná slečna, která jej poprosila o pomoc s projektem. „Vypadalo to, že dělá průzkum trhu. Vůbec mě nenapadlo, že by mi chtěla něco prodávat. Dokonce mi sama řekla, že mi nic prodávat nechce, tak jsem jí odpověděl na několik otázek,“ odpovídá Vojtěch na dotaz, zda mu chování agentky nepřišlo podezřelé. Jenže otázky se týkaly pojistek, které měl Vojtěch uzavřené, a o těch, protože mu je zřizovali ještě rodiče, mnoho nevěděl. Vyměnil si tedy se slečnou číslo a slíbil, že se jí ozve. Tak také učinil.
Slečna ale nechtěla nic řešit po telefonu, chtěla se sejít a všechno probrat. „Šel jsem tam. Vypadalo to, že bych se mohl něco nového dozvědět. Navíc byla docela hezká,“ vysvětluje. Na místě se dozvěděl, že jeho pojistky jsou špatné, že existují lepší varianty a že mu je na trhu pomůže najít. Jako erudovaná odbornice mu je navrhla ještě na místě Vojtěch se nechal přesvědčit. Ke spoření úročenému jedním procentem spojenému s životním pojištěním na 250 000 korun. „Když mi to vysvětlovala, působilo všechno logicky. Zapadalo to do sebe, připadalo mi to výhodné.“ Až pozdě zjistil, že koupil produkt, který není ani dobrým pojištěním ani dobrým spořením. Doplatil na svou důvěru v lidi. A jak sám přiznává, také na svou hloupost.
Oba případy mají své styčné plochy. Nikoho v nich neokradli ani nepodvedli. Vše proběhlo v souladu se zákonem. Lidé zkrátka v dobré víře přistoupili na dohodu, aniž by si ověřili, co je jejím skutečným obsahem. A to je chyba. Opatrnosti není nidky dost. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež.