Počet potetovaných stále roste. V Praze jsou tattoo salóny stejně běžné jako kadeřnictví
Nakreslit návrh, vytisknout ho, otisknout obrys na kůži a vrýt různé barvy inkoustu pomocí strojku do těla. Pro tatéra Sona Vu Nguyena (27), kterému nikdo neřekne jinak než Sony, je to již pátým rokem denní chléb. „Když jsem začínal, nebyla v Praze ani polovina studií, co je teď. Bylo mnohem složitější sehnat tatéra nebo se jím stát,“ říká Sony, který i přes velkou konkurenci jiných salonů má zhruba sedm zákazníků týdně.
Motivy jsou různé
Někteří lidé hledají v tetování hluboký význam a symboliku, jiní se tetují jen kvůli tomu, že se jim to zkrátka líbí. Student Filip Kratochvíl (23) zastupuje oba tyto proudy. „Z mých tetování jsou některá velice specifická s hlubším významem, zbytek mám jen kvůli tomu, že se mi líbí,“ vysvětluje Kratochvíl, který má po těle drahé výtvory od zkušených tatérů, ale sem tam si do kůže amatérsky vryje něco sám. To, že se dnes lidé běžně tetují sami doma, také napomáhá tomu, že lidí s nějakým výtvorem na kůži v Česku přibývá. Statistiky tohoto druhu sice nikdo nevede, nárůst ale dokládají počty tetovacích studií nebo pohled na odhalená těla například v létě u bazénů.
Kouzlo tetování však nemá vliv na každého. Zejména u starší generace přetrvává pocit, že tetování si dělají jenom vězni a že do kultivované společnosti něco takového nepatří. Podobně to ale vidí například i dvaadvacetiletý student Tomáš Borota: „Jsem konzervativní ohledně těchto věcí. Kdybych si teď nechal udělat nějakou kérku, myslím, že bych toho v budoucnu litoval.“
Co s nechtěným výtvorem?
Přístup k vlastnímu tetování lidé v průběhu času mění. „Nechal jsem si podstatně přetetovat velkou část mé pravé paže. Viděl jsem se prostě už v jiném stylu než dřív. Ani na chvíli jsem ale neuvažoval o odstranění,“ popisuje Jakub Řeháček (23). Mezi další důvody, proč si lidé nechávají tetování předělávat, patří podle tatéra Sonyho například to, že si původně zvolili nezkušeného autora. „Když ryjete jehlou málo hluboko, inkoust vypadne. Když ryjete moc, inkoust se pod kůží rozpustí do stran,“ vysvětluje Sony. Na stárnutí kůže či odstraňování nápisů spojených s ex partnerem mají „předělávači“ taky slušný byznys.
Úplné odstranění kérky bývá většinou bolestivější a dražší než původní výtvor. Například pražská Premier Clinic nabízí ošetření nechtěného tetování již od 950 Kč. Ovšem takových návštěv je potřeba minimálně pět. „Za 21 let se tetování zkrátka změní. Jako mladá jsem kašlala na názory, že toho jednou budu litovat. Přes obrovskou bolest jsem se rozhodla pro odstranění. Stálo mě to hodně času a peněz,“ popisuje Zita Neumannová (38), která se postupem času snaží zbavit starších výtvorů, které se jí už nelíbí. „Letošní léto jsem strávila v dlouhých rukávech a to příští nejspíš strávím taky,“ dodává.
Rizika nejdou eliminovat
Tetování má i svá rizika. I když autor používá nejkvalitnější barvy na trhu a tetuje ve sterilním prostředí, přesto můžou nastat komplikace. Nejhorší to mají alergici na inkoust. „Nejnebezpečnější jsou barevné inkousty jako třeba červený či žlutý. Obsahují totiž více uhlíku než běžný černý. Ve výjimečných případech se tak stává, že kůže potetovanému začne hnisat,“ varuje tatér Sony.
S komplikacemi po tetování má své zkušenosti například taxikář Adam Aataya (22). „Po dvou dnech mě stopy po červeném inkoustu začaly pálit. Další den přišlo velmi bolestivé hnisání. Z míst mi neustále tekla voda a rány se nechtěly zahojit,“ vzpomíná Aataya. Jako prevenci proti hnisání tetovací studia doporučují na nově potetovanou pokožku nanášet hojivé masti. „Po třech týdnech, co jsem pravidelně nanášel mast, se mi kůže konečně zahojila. Většina červené barvy ale vypadala,“ dodává.
A jak to bude s tetováním v Česku v budoucnu? Podle Sonyho se počet potetovaných za posledních pět let zvýšil natolik, že společnost tetované lidi běžně akceptuje. „Myslím, že si už brzy nebudeme muset dělat starosti s kérkou na obličeji během pracovního pohovoru, protože personalista, co bude sedět naproti nám, ji možná bude mít také.“
Tuto tezi potvrzují i zkušenosti, které má Adam Aataya z fastfoodu McDonald’s, kde dříve pracoval. Vzpomíná, jak v roce 2014 nadřízení jeho kolegy nutili k tomu, aby si tetování skrývali pod oděvem. Dnes už jsou ale potetovaní zaměstnanci v McDonaldu k vidění běžně.
