Ninjutsu: umění být neviditelným
Co je vlastně ninjutsu?
Název ninjutsu pochází z japonštiny a v překladu znamená „umění být neviditelným“. Jde tedy o umění přizpůsobit se jakékoliv situaci, všem podmínkám a dosáhnout vytyčeného cíle, pokud možno zcela nepozorovaně. Z širšího pohledu jde také o umění špionáže. Podstatné je, že se nejedná o bojové umění, za které bývá často zaměňováno.
Jak ninjutsu vzniklo?
Ninjutsu existovalo v určitých formách odjakživa. Samozvaným ninjou už mohl být i obyčejný „zlodějíček“, který si chtěl přilepšit krádeží, a nepozorovaně se mu to podařilo. To je vlastně také ninjutsu. Počátky tohoto umění jsou vidět prakticky všude.
Takže představa, že ninjutsu je záležitost čistě východních zemí, že pochází pouze z Japonska, Číny nebo Koreje, je mylná?
V podstatě ano. Například indiáni běžně vysílali členy kmene na průzkum okolí nebo za získáním informací o nepřátelské skupině. Ale nejen indiáni, ale téměř všichni špehové, at´ už byli členy armády, nebo působili v „soukromém sektoru“, svým způsobem využívali některé techniky ninjutsu. Jen se jejich špionážní techniky nazývaly prostě jinak, než ve východních zemích.
Ale jak tedy vznikla ta typická představa o ninjech. Myslím zahaleného, mrštného bojovníka, kterého si každý ihned přiřadí k východním kulturám?
Samozřejmě, že „klasičtí“ ninjové sami o sobě patří hlavně do zemí orientu, už samotný název nám to napovídá. Ona postava zahaleného bojovníka v černém je pro východní země typická, ale hlavně díky výrazné popularizaci východních umění, ke které došlo začátkem 20. století.
A co onu popularizaci spustilo?
Těžko říct, kdo za tímto rozmachem stojí, jestli samotní bojovníci, kteří cítili, že jejich řady slábnou nebo skupinka laiků, které tyto styly zaujaly. Ovšem představovat si ninju vždy tímto populárním způsobem je chyba.
Ale proč?
Ninjutsu mohl využívat třeba i pivovarník, který potajmu zjišt´oval recepty od konkurence, získané informace pak vylepšil a konkurenty zruinoval. Z tohoto pohledu můžeme ninjou nazvat každého, kdo využívá lstí a špionážních technik bez „ozdobného kabátu“.
Jak byste tedy charakterizoval ninju?
Klasický ninja byl odmalička vychováván k tomu být ninjou. Vědomosti se předávaly většinou z otce na syna nebo v malých klanech. Byl to především skvělý bojovník, který uměl nejen dobře ovládat své tělo, ale také nepřeberné množství zbraní. Dokázal se skvěle přizpůsobit terénu, pohyboval se nepozorovaně. Musel být trpělivý a odhodlaný, ale nemohl příliš moralizovat. Ninja nikdy neváhal zneškodnit někoho ze zálohy a samozřejmě nikdy nepracoval zadarmo. Vyznal se také v mnoha jiných profesích, které perfektně ovládal.
Zůstaneme-li ještě ve východní kultuře, nabízí se nám srovnání ninjů a samurajů. Kdo byli samurajové?
Samurajové byli příslušníci vyšší šlechty, elitní bojovníci ve službách císaře nebo významného šlechtice. Jejich úkolem bylo především chránit. Pro samuraje byla čest více, než život. Nikdy neútočili zezadu, vždy bojovali čelem. Pokud to situace vyžadovala, neváhali zemřít, sloužili svým životem. Ale abychom je nepřechválili, pro čest byli schopni zabíjet i nevinné. Pokud jste se třeba před samurajem nepoklonili, byl to váš konec.
V čem se lišili od ninjů?
Ninja žil na okraji společnosti. Věděl, že může přijít o život a byl ochotný toto riziko podstoupit, pokud jste jej dobře zaplatili. Nikdy nesměl prozradit svou identitu, protože byl odsuzován společností kvůli nečestným taktikám. Nikdy jste si totiž nemohli být jistí, zda se vám do přízně nevetřel úplatný ninja se svým úkolem.
Jaký byl vztah ninjů a samurajů?
Samuraj ninju neuznával pro jeho úplatnost a lstivost. A ninja se snažil střetu se samuraji vyhýbat, protože nebyl natolik vybavený jako elitní bojovníci v ochranné zbroji. Měl však jedinečnou schopnost vytvořit si zbraň prakticky z čehokoliv, co bylo po ruce. A pokud by před ním samuraj složil zbroj a drahé zbraně, byl by to celkem vyrovnaný souboj.
Bylo ninjutsu čistě mužská záležitost?
Samozřejmě, že ne. V ninjutsu jde o umění špionáže, o schopnost splynout s okolím. Z čehož přirozeně vyplívá, že pro některé úkoly a situace se hodí více žena. Ženám, které ovládaly ninjutsu se říkalo kunoichi.
Lišily se nějak mužské a ženské bojové techniky?
Některé ano a jiné ne. Na ženy ovšem nebyl brán žádný ohled. V boji se musely vyrovnat mužům za všech okolností. Musely ale ovládat také perfektně tanec, zpěv, hudební nástroje a společenské chování. Právě proto, aby se mohly vetřít tam, kam muž nemohl. Byly to vlastně dokonalé herečky.
Sai původně sloužily k nabírání sena, FOTO: Marie Machytková
A jaké jsou typické zbraně?
To se nedá tak snadno říci. Je jich velké množství. Dnes mluvíme hlavně o krátkém špičatém meči, různých druzích srpů, vrhacích nožích a hvězdicích. Velmi zajímavé jsou také Sai – jde o párové zbraně, takové malé „trojzubce“, které původně sloužily zemědělcům k přemist´ování sena (viz. foto). V dnešní době se ale musíme přizpůsobovat také moderním zbraním, protože ninja vždy musí dobře znát techniky, které proti němu mohou být použity. Proto se své žáky snažím učit jak například zneškodnit protivníka se střelnou zbraní, jelikož se s ní dnes klidně můžeme v boji setkat.
Proč se podle vás lidé rozhodnou věnovat ninjutsu?
Dnešního „typického“ člověka přivede k ninjutsu hlavně fakt, že zní tajemně a zároveň je zpopularizováno hromadou bojových filmů. I proto jej většina lidí z počátku považuje jen za další z mnoha bojových stylů, které jsou v nabídce. Jiní doufají, že se stanou silnými bojovníky, nebo alespoň přestanou být zcela bezbranní v případě napadení. Zpočátku jsou pak někteří překvapení, že se je snažím naučit technice tiché a klidné chůze.
V čem se dnešní ninjutsu liší od „obyčejných“ bojových sportů jako jsou karate, judo a další?
Rozdíl v našich trénincích je zásadní v tom, že se nesnažíme vytvářet primárně „zabijáky“. Umění správně zaútočit totiž přirozeně vyplyne ze schopnosti zneškodnit protivníka, proto se zaměřujeme více na defenzivu. Trénink neprobíhá standardním organizovaným způsobem, kdy před vámi stojí lektor a vy po něm opakujete všechny pohyby až do úmoru. Klademe důraz na individualitu. Samozřejmě, jsou některé základní kroky a techniky, které od žáků vyžaduji, ale oni sami se rozhodnou, jak rychle chtějí postupovat, na jakou úroveň se touží dostat.
Co mi může dát trénink ninjutsu?
Především se naučíte využívat potenciál vlastního těla, zklidnit mysl ve stresových situacích, vnímat své okolí i protivníka a hlavně pohybovat se v terénu bezpečně a nenápadně. Svým žákům předávám nejen technické, ale i filozofické znalosti, které můj mistr předává mě.
Vaše tréninky probíhají pokaždé venku a za každého počasí?
Většinou ano. Je důležité naučit se vlastnosti rozdílného terénu. Jinak se pohybujete na zablácené planině, jinak na zledovatělém povrchu. Pohyb, který vás zachrání za suchého slunečného počasí, může být fatální chybou při silném dešti na kluzkém trávníku. Navíc je důležité umět se vybavit do daného počasí. Když vím, že venku sněží a já budu další dvě hodiny kdesi v lese, musím se na to umět správně obléknout.
Je něco, s čím musím počítat, jestliže se rozhodnu věnovat ninjutsu?
Musíte mít obrovskou dávku trpělivosti, protože k cíli nevede rychlá cesta. Mohu vás naučit dva údery a dva kopy než vyrazíte do boje. A bojovat skutečně budete. Jenže, budete ve svých možnostech značně omezení a to už není ninjutsu. Ninja musí být jako chameleon – znát pestrou paletu technik a lidských vlastností tak, aby se jim uměl vždy přizpůsobit. A to chce čas.